Pět nejhorších tanků z pohledu schopností obstát na moderním bojišti

Armády světa provozují celkem 73 000 tanků všech typů. Tanková válka je velmi konkurenční a špatné tanky jsou v současných bojích rychle zničeny. Mnohé z tanků byly již špatně navrženy nebo postaveny a mnohé z nich byly historicky překonány a na dnešní konkurenty nestačí. Přehled hendikepů pěti známých tanků zmiňuje server Popularmechanics.

T-34 (Rusko – Severní Korea)
Jedním z nejikoničtějších tanků druhé světové války byl sovětský střední tank T-34. Tento tank, který byl ve stalinském Rusku koncipován ve velkém utajení, se vyznačoval výkonným hlavním kanónem ráže 76,2 milimetru, dobrou pancéřovou ochranou a dobrou průchodností terénem. V roce 1945 byl tank vyzbrojený těžším kanónem ráže 85 mm a vylepšeným pancéřováním, nyní označovaný jako T-34/85, a byl použit také v tažení ruské armády na Berlín.

• 

Téměř o 80 let později stále provozuje tanky T-34/85 Severokorejská lidová armáda. Prošly generální opravou a jsou vybaveny novým pojezdovým ústrojím a lamelovým pancířem, který je navržen tak, aby odpaloval protitankové střely. Navzdory těmto vylepšením by se životnost tanku T-34/85 v souboji s jihokorejskými tanky K-2 a americkými tanky M1A2 měřila na sekundy.

Ardžun (Indie)
První indický tank Ardžun měl jedno z nejdelších vývojových období ze všech obrněných vozidel v nedávné historii. Předpokládalo se, že hlavní bojový tank Ardžun vstoupí do služby v roce 1985. Místo toho tank – pojmenovaný po jednom z legendárních indických válečníků – překračoval jeden termín za druhým a do služby vstoupil až v roce 2009, tedy neuvěřitelných 37 let poté, co bylo poprvé rozhodnuto o jeho stavbě.

• 

Indický obranný systém nebyl připraven na stavbu moderního hlavního bojového tanku a Ardžun byl v průběhu konstrukčního procesu několikrát aktualizován. Hlavní zbraň byla modernizována ze 105milimetrového na 120milimetrový kanón a pancéřování bylo zesíleno, aby se vypořádalo s moderními protitankovými zbraněmi. Konstruktéři museli také přizpůsobit nové technologie, včetně navigace GPS, laserových výstražných přijímačů a reaktivního pancíře. V důsledku všech těchto změn vzrostla hmotnost tanku Arjun ze 40 tun na 62, což z původně hbitého tanku udělalo jeden z nejpomalejších tanků na moderním bojišti.

T-72 (Rusko)
Koncem 60. let se Sovětský svaz snažil vyvinout tank, který by ve všech ohledech předčil stávající tanky NATO. Tank měl mít výkonný hlavní kanon 2A46M ráže 125 milimetrů, měl mít vynikající pancéřovou ochranu, nízký profil a měl se pohybovat po bojišti vysokou rychlostí. Sovětské továrny a licenční výrobci vyrobili 17 700 tanků T-72 a tento tank představoval pro armády NATO velkou hrozbu. Tyto tanky dodnes slouží v ruské armádě jako hlavní bojové tanky T-72B a T-72B3.

• 

Ačkoli je T-72 na papíře výkonný, má vážné problémy. Hlavní zbraň je na dnešní poměry průměrná a tank trpí nedostatkem moderní munice. Nízký profil tanku T-72 je sice užitečný při vyhýbání se odhalení, ale znamená, že hlavní zbraň nelze zvednout tak, aby jí bylo možné zasáhnout nepřátele ve vícepodlažních budovách. Tanky jako T-72B a -B3 nebyly výrazněji modernizovány a spokojily se pouze s přidáním bloků reaktivního pancíře. Dokonce i dnes většina tanků T-72 ruské armády postrádá zaměřovací systémy třetí generace pro noční vidění.

Asi největším problémem je, že tento tank skladuje munici pro hlavní dělo v prostoru pro posádku. Při průniku hlavním pancířem tanku často dojde k výbuchu munice a posádka zahyne dříve, než má možnost uniknout. Nejenže tím dojde ke zničení tanku, ale také k likvidaci celé vycvičené posádky tanku.

Problémy tanku T-72 vyšly poprvé najevo ve válce v Perském zálivu v roce 1991, kdy irácké tanky projevily tendenci k explozím uprostřed bojů. Při invazi na Ukrajinu ztratilo Rusko za pouhých šest týdnů 471 tanků, včetně 264 tanků T-72. Velkým problémem jsou pro T-72 protitankové zbraně s možností špičkového útoku, včetně britské rakety NLAW a americké střely Javelin, která dokáže obejít hlavní pancíř tanku T-72 vystřelením tvarované nálože do horní části tanku.

T-80 (Rusko)
T-80 je dalším pozůstatkem Sovětského svazu a stejně jako T-72 je již po své životnosti. T-80 a T-72 jsou si podobné výzbrojí, ochranou i vzhledem, ale pod kapotou mají jeden zásadní rozdíl. T-80 používá benzinový turbínový motor namísto dieselového jako ostatní tanky ruské armády. Díky tomu je T-80 na bojišti pohotovější a lépe reaguje při nízkých teplotách než tank poháněný naftovým motorem.

• 

Navzdory těmto výhodám má tank T-80 všechny problémy tanku T-72 a ještě další. Turbínový motor GTD-1250 tanku T-80 o výkonu 1 250 koní je méně spolehlivý než dieselový motor, který pohání tank T-72. Spotřebuje také více paliva a nutí ruskou armádu udržovat dvě zásoby paliva – benzín i naftu.

Problémy tanku T-80 mohly přispět k aktuálnímu celkovému neúspěchu ruských pozemních sil. Z 57 tanků T-80U, které ruská armáda na Ukrajině ztratila, bylo zničeno pouze 15. Dalších 42 tanků bylo opuštěno nebo ukořistěno, což naznačuje, že vozidlům došlo palivo nebo se vyskytly mechanické problémy. Z 21 mírně vylepšených tanků T-80BVM bylo zničeno pouze šest a zbylých 15 bylo buď opuštěno, nebo zajato.

Tiam (Írán)
Íránská islámská republika vyvinula v posledních čtyřech desetiletích několik tanků. Nejpochybnějším z těchto tanků je tank Tiam (Oči). Tiam byl vyvinut na základě amerického tanku M47 Patton z 50. let 20. století. Tank M47 byl ve velkém množství dodáván íránskému šáhovi, ale vlny mezinárodních zbrojních embarg uvalených na zemi od roku 1980 až do současnosti jí zabránily získat moderní tankové síly. V důsledku toho jsou íránské „nové“ tanky obvykle odvozeny od starších tanků, zejména těch, které byly pořízeny před šáhovým pádem v roce 1979.

• 

Tiam používá korbu tanku M47 Patton spojenou s dieselovými motory Continental AVDS-1790-2 V12 o výkonu 750 koní, které pocházejí z jiných, stejně starých amerických tanků prodaných šáhovi. Jinými slovy, motory jsou v mnoha případech téměř 50 let staré. Tank používá věž z čínského tanku Type-59, který je téměř stejně starý. Byly ale také spatřeny věže Tiam s přídavným ocelovým pancířem a výbušným reaktivním pancířem. Navzdory vylepšením pancíř tanku Tiam neodolá vysoce rychlým protitankovým střelám moderních západních tanků, včetně amerického tanku M1 Abrams a německého tanku Leopard 2.

Stejně jako většina moderního íránského vojenského vybavení je i Tiam přetvořením půl století staré technologie. I když by Írán mohl dostat jedničku za snahu, Tiam v sobě spojuje nejhorší aspekty všech předchozích tanků na tomto seznamu, včetně stáří, zranitelnosti a spolehlivosti.

Některá hodnocení se mohou zdát, vzhledem k historickým zásluhám některých z výše uvedených tanků, nespravedlivá. Bohužel je ale holou skutečností, že to, co dříve stačilo, dnes již nemá šanci na úspěch. Technologický vývoj jde totiž nemilosrdně vpřed. Oblast bojové techniky nevyjímaje.

Zdroj: popularmechanics.com