Nejtěžší tank, který kdy byl postaven nikdy nevystřelil. Jaký měl osud?

Německý tank Panzer VIII z druhé světové války s kódovým označením Maus měl být největším, nejlépe pancéřovaným a nejvýkonnějším tankem všech dob. Postavené prototypy těchto cílů úspěšně dosáhly, informuje server War History Online.

Tank Maus, původně nazývaný Mammut, se však nakonec nikdy nedočkal bojového nasazení, takže můžeme jen spekulovat o tom, jak účinný by byl v boji.

Historie

Někteří historici se domnívají, že kdyby jich byl vyroben a nasazen dostatečný počet, mohly tanky Maus změnit výsledek druhé světové války. Jiní se však domnívají, že i kdyby se tanky Maus proháněly po bojištích západní Evropy, byly by příliš omezeny svou nedostatečnou pohyblivostí a dojezdem na to, aby skutečně výrazně změnily průběh války.

Nicméně už jenom proto, že postavené prototypy jsou dodnes největšími a nejtěžšími supertanky, jaké kdy byly vyrobeny, je tank Maus obdivuhodnou vojenskou technikou.

Hitler chtěl nechat zkonstruovat těžký tank, který by nejen vyčníval nad konkurencí, ale dokonce se nad ní tyčil jako kolos. S tímto záměrem byl v roce 1941 zahájen projekt tanku Maus. Pod dohledem profesora Ferdinanda Porscheho, který na konstrukční proces dohlížel v Kruppových muničních závodech, byly vypracovány plány na gigantický 188tunový tank, vážící více než čtyřikrát tolik než těžké tanky, které v té době vyvíjeli Spojenci.

Konstrukce

Myšlenkou tohoto monstrózního tanku bylo, že bude prakticky nezničitelný. Za tímto účelem měl být Maus opancéřován 200mm tvrzenou ocelí, což by jej teoreticky učinilo téměř neprostupným pro jakékoli spojenecké tankové dělo nebo pěchotní zbraně. Těžký pancíř se rozšiřoval dolů v pancéřovou sukni, která zakrývala pásy tanku, aby je chránila před napadením, a tedy znehybněním. Masivně silný pancíř sice skutečně dělal z tanku Maus pohyblivou pevnost, odolnou vůči všemu kromě nejsilnějších bomb, ale zároveň činil problém s mobilitou. K pohybu 188 tun tvrzené oceli byl zapotřebí monstrózně silný motor.

Bylo vyzkoušeno několik různých motorů, nakonec se konstruktéři rozhodli pro dieselový motor o výkonu kolem 1 200 koní. I přes působivý točivý moment tohoto motoru se Maus dokázal plížit maximální rychlostí pouhých 19 km/h a to na rovném povrchu za ideálních podmínek. Obrovský motor také spotřeboval obrovské množství paliva, což znamenalo, že Maus měl mnohem kratší dojezd než jiné tanky, protože na palubu se vešlo jen tolik paliva, kolik bylo možné. Obrovské množství naftových výparů navíc znamenalo, že musel být navržen složitý ventilační systém, aby posádka tanku mohla dýchat.

Dalším problémem, který představovala obrovská hmotnost tanku Maus, byla skutečnost, že byl prostě příliš těžký pro téměř všechny mosty, které v Evropě existovaly. Protože byl také příliš těžký na to, aby se dal převážet přes řeky, museli konstruktéři usilovně přemýšlet, jak svůj obří tank dostat přes vodní plochy.
Za tímto účelem vymysleli systém velkých šnorchlů, který umožňoval ponoření tanku až do hloubky 8 metrů. Maus byl také navržen tak, aby jeho šířka umožňovala nakládání na železniční vagony, což by byl účinný způsob, jak obejít jeho omezení dojezdu na palivo.

Výzbroj

Pokud jde o palebnou sílu, měl být Maus stejně hrozivě silný jako nezničitelný. Hlavním dělem, umístěným na věži, měl být 128mm kanón (jako alternativy se navrhovaly 150mm a dokonce 170mm kanóny) schopný zničit jakýkoli spojenecký tank na vzdálenost až dvou kilometrů. Vedlejší věžový kanón, 75mm protitankový kanón, by si poradil se slaběji obrněnými vozidly.

Místo obvyklého 7,9mm kulometu měl být Maus vybaven protiletadlovým kulometem ve střeše věže a také vrhačem dýmových granátů. S touto úrovní výzbroje by Maus zdaleka překonal jakýkoli spojenecký tank.
Nakonec však byl Maus považován za příliš nepraktický a jeho výroba byla příliš nákladná. Ačkoli Hitler původně chtěl 150 tanků Maus, nakonec tuto objednávku zrušil.

Vyrobeny byly pouze dva prototypy. Jeden z nich Němci na konci války vyhodili do povětří, aby nepadl do rukou nepřítele, ale druhý ukořistili Sověti a dnes je umístěn v tankovém muzeu v Moskvě.

Zdroj: warhistoryonline.com