Nejlepší odstřelovačka všech dob Ljudmila Pavljučenko. Brilantní odstřelovačka zabila 300 nepřátel. Zasáhla i německé odstřelovačské eso

Ljudmila Pavljučenko vylezla na větev. „Odtud bude dobrý výhled na celou oblast“ pomyslela si ukrajinská odstřelovačka. Náhle jí nad uchem proletěly dvě kulky. Aby se dostala z palebné linie, seskočila z výšky 3,5 metru. Silně potlučená a zlomená hrála několik hodin mrtvou. Takto začínala nejlepší odstřelovačka druhé světové války.

Nedávno jsme psali o slavném ukrajinském odstřelovači, který údajně zasáhl nepřítele odstřelovací puškou ze vzdálenosti 3,8 km a vytvořil neoficiální světový rekord. Ukazuje se, že Ukrajina se může pochlubit minimálně jedním dalším vynikajícím odstřelovačem. Připomeňme si postavu Ljudmily Pavljučenko, která je známá jako nejlepší odstřelovačka.

„Zničíš si nehty, ale jak chceš“.
Ljudmila Pavljučenko narozená 1916 byla ve 30. letech 20. století zaměstnána jako brusička v kyjevské továrně na zbraně a právě tam se v ní rozhořela láska ke střelbě a extrémním sportům. Jako mladinká absolvovala parašutistický kurz a pilotovala malá letadla. Začala také vyhrávat místní střelecké soutěže. Dokonce se zapsala do speciálních kurzů. Pokračovala také ve studiu historie. Všechny své medaile a diplomy však schovala do krabice od bot. Vzpomněla si na ně až 22. června 1941, kdy nacistické Německo napadlo SSSR.

Ukrajinka se okamžitě hlásila na nejbližší náborové stanici, kde se jí přijímací důstojník vysmál. Jeho tvář však silně zbledla, když ukázala své předválečné úspěchy.

„Zničíš si nehty, ale jak chceš. Přijata.“ řekl vojenský důstojník a orazítkoval doporučení k odstřelovačské jednotce.

Tak se Pavljučenko stala jednou z dvou tisíc odstřelovaček v Rudé armádě. Válku přežila jen každá pátá.

Němci se během několika dní dostali téměř 500 km hluboko do SSSR. V důsledku toho Pavljučenková a její kolegové absolvovali jen povrchní výcvik v odstřelovačských technikách a taktice, zásadách maskování a výběru a zaměřování cílů.

Ukrajinka prošla křtem ohněm začátkem srpna, kdy bránila obklíčené město Oděsa. V okuláru hledáčku se náhle objevily nepřátelské přilby. „Byly snadným cílem. S hrůzou jsem však zjistila, že nejsem schopna stisknout spoušť. Můj prst se zdál ztuhlý a nehybný,“ napsala odstřelovačka ve svých pamětech.

Vedle ní ležel a vyhlížel nepřítele sedmnáctiletý chlapec, s nímž cestovala v železničním transportu z Kyjeva. Náhle zasvištěly německé pušky a chlapec zemřel zásahem do hlavy. Všechny zábrany v jejím nitru praskly.

Celý den předstírala, že je mrtvá
Pavljučenko našla největší uspokojení v lovení nepřátelských odstřelovačů. K jednomu takovému souboji došlo, když bránila Sevastopol. Náhle jí nad hlavou proletěly dvě kulky odstřelovačů. Nechtěla se přikrčit, aby neprozradila svou pozici a nevystavila se dalšímu výstřelu. Její protivník však ze zvědavosti zvedl hlavu. Byla to poslední věc, kterou v životě udělal. Později se ukázalo, že zasáhla německé odstřelovačské eso, které u Dunkerque zabilo 400 spojeneckých vojáků.

Ukrajinka měla také několik vážných přešlapů. Pokusila se posadit na větev stromu v domnění, že jí listy poskytnou dobré krytí. To se však mýlila. Byla vidět jako umělec na jevišti. Náhle se ozvala nepřátelská puška. Bez váhání se pustila větve a spadla z výšky 3,5 metru. Několik hodin předstírala, že je mrtvá, a nehybně ležela. Teprve pod rouškou tmy se jí podařilo, zraněná a zlomená, dostat ke své jednotce.

Zabila více než 200 důstojníků a 37 odstřelovačů.
V červnu 1942 byla těžce zraněna výbuchem minometného granátu a evakuována z města. Na frontu se již nikdy nevrátila. Její počet se zastavil na 309 zásazích – včetně více než 200 důstojníků a 37 odstřelovačů. Byla vyslána na schůze a přednášky k mobilizaci proti Třetí říši. Byla také první občankou SSSR, která byla přijata v Bílém domě. Po návratu z USA se Pavljučenko stala instruktorkou ve škole pro odstřelovače nedaleko Moskvy. V roce 1944 se vrátila ke studiu historie. Po válce pracovala jako historička pro velení námořnictva. Zemřela v důchodu v roce 1974.

Zdroj: Nationalww2museum, wikipedia