Na území Evropy probíhají zkoušky jaderných zbraní na 60ti letounech. O co se jedná?

Manévry NATO s krycím názvem Steadfast Noon 22 se letos konají za výjimečných okolností. V souvislosti s válkou na Ukrajině a nepředvídatelnými kroky Vladimira Putina se nyní problematice jaderného odstrašování věnuje široká pozornost a současně i obavy. Proč NATO nacvičuje použití taktických jaderných zbraní?

Letošního ročníků se účastní stíhačky čtvrté a páté generace, průzkumná letadla, tankery a také americké bombardéry B-52 Stratofortress. Jedná se asi o 60 letadel ze 14 zemí.

Ačkoli se 60 letounů v kontextu celé Severoatlantické aliance může zdát jako poměrně skromná síla, je těžké přeceňovat význam manévrů Steadfast Noon 22. Jejich cílem je procvičit akce související s jaderným odstrašením NATO. Z čeho přesně se skládají?

Jaderná energie v NATO

Tři ze zemí NATO jsou jaderné. Kromě Spojených států mají vlastní jaderný arzenál také Velká Británie a Francie. Každá z těchto zemí buduje svou strategii jaderného odstrašování trochu jinak.

Spojené království se spoléhá na ponorky s jaderným pohonem, které nesou balistické střely. Základem jejího jaderného arzenálu jsou čtyři ponorky Vanguard (HMS Vanguard, Victorious, Vigilant a Vengeance). Každá z nich může nést až 16 raket s jadernými hlavicemi Trident II D5.

Francouzské jaderné síly jsou rozsáhlejší. Skládají se ze čtyř ponorek Le Triomphant (Le Triomphant, Le Téméraire, Le Vigilant a Le Terrible) a letecké složky. Zahrnuje letouny Rafale a Mirage 2000 nesoucí rakety ASMP-A.

Jedná se o střely s plochou dráhou letu, které se vyvíjejí od 80. let (původně jako ASMP) a jejichž nejnovější zástupce, ASMPA-R, by měl mít dolet přes 500 km. Francie navíc již pracuje na jejich nástupci, jaderné hypersonické střele ASN4G (air-sol nucléaire de 4e génération).

Americká jaderná triáda

Ze zemí NATO mají pouze Spojené státy klasickou jadernou triádu, která se skládá z pozemní, vzdušné a námořní složky. Tyto zbraně jsou pod americkou kontrolou a na americkém území (nebo na palubě amerických letadel).

Z tohoto pravidla však existuje výjimka v podobě programu sdílení jaderné energie. Jedná se o program, který byl zahájen již v 50. letech minulého století a jehož cílem je zpřístupnit jaderné zbraně spojencům USA.

V době míru je skladován na spojeneckém území a zůstává majetkem USA – tato formální otázka je velmi důležitá kvůli Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (ačkoli nechybí názory, že jaderné sdílení tuto smlouvu porušuje). V případě války mohou Američané povolit použití těchto zbraní svému spojenci.

Jaderné zbraně pro neatomové státy

Historicky se jaderné sdílení vztahovalo na různé zbraně. Jednalo se o jaderné dělostřelecké granáty, řízené střely MGM-52 Lance a jaderné protiletadlové střely systému Nike Hercules. V současné době se Nuclear Sharing zabývá pouze jedním konkrétním typem jaderné zbraně: volně padajícími bombami B61.

Právě těch se týkají každoroční jaderná cvičení. Jde o ověřování postupů souvisejících jak se sdílením samotných zbraní, tak s jejich přepravou, manipulací nebo zavěšováním pod bojové letouny. Jde o test, zda bude NATO schopno použít americké zbraně v případě jaderného ohrožení.

Navzdory zdání to není samozřejmé, protože účast v programu vyžaduje, aby zúčastněné státy disponovaly zařízením schopným použít jaderné zbraně, tedy v praxi letadly uzpůsobenými k nesení bomb.

V současné době jsou tyto stroje různých typů. V Belgii a Nizozemsku jsou to letouny F-16. V Itálii jsou to italské letouny Tornado a americké F-16 umístěné v Avianu.

Německo má k dispozici úderná Tornada, zatímco Turecko – které má na svém území uloženy i jaderné zbraně – v současnosti nemá žádné stroje uzpůsobené k jejich nesení (nákup F-35 byl zablokován poté, co Turecko koupilo ruské protiletadlové systémy S-400). Cvičení se zúčastní také americká letadla, včetně bombardérů B-52.

Během několika příštích let se však tato mozaika strojů výrazně zjednoduší, protože roli nosiče evropských jaderných zbraní převezmou letouny F-35, které si běžně objednávají členové NATO. Na jaderných základnách zúčastněných zemí je uloženo vždy 15-20 bomb (celkem asi 100), i když skladovací kapacita je mnohem větší.

Modernizace arzenálu

NATO navíc již několik let soustavně modernizuje svou jadernou infrastrukturu. Belgická základna Kleine Brogel se v současné době rozšiřuje, stejně jako německá základna Büchel, kde se buduje vzletová a přistávací dráha.

Modernizují se také samotné jaderné zbraně. Ačkoli je v současnosti zastoupena bombami B61 starších verzí, pamatujícími 60. léta, výroba 460 nových bomb B61-12 začala v USA v roce 2022.

Jedná se o zbraň s programovatelnou hlavicí – sílu výbušniny lze nastavit od 0,3 do 50 kilotun.

Bomba také získala řídicí a naváděcí systém, takže může přesně zasáhnout bodový cíl a zničit jej menší silou výbušniny, a tedy i menším znečištěním nebo zbytečnými škodami. Nové bomby mají být do Evropy dodány v roce 2023.

Zdroj: tech.wp.pl