Britové zkonstruovali tank, který byl určený ke střelbě přes překážky. Inspirací mu byl známý hmyz
Toto je tank s přezdívkou „kudlanka nábožná“, nesmírně bizarní kousek britské techniky, který se řadí mezi nejunikátnější pásová vozidla, která kdy byla vyrobena, píše server Tank Historia.
Tento stroj z období druhé světové války představoval zcela nový přístup ke konstrukci obrněných bojových vozidel s otočným prostorem pro posádku, který bylo možné zvednout a střílet přes překážky.
Když bylo vozidlo spuštěno, mělo siluetu vysokou do pasu a mohlo se nepozorovaně pohybovat za nízkými překážkami, včetně vysoké trávy.
Podivný nápad
Základním předpoklademvýroby bylo vozidlo, které se může umístit za překážku, zvednout zbraňový systém nad překážku a vystřelit.
Tento způsob by představoval pro nepřítele velmi malý cíl a zároveň by využíval překážku ke zvýšení svého maskování a pancéřové ochrany.
Ernest James Tapp, spoluzakladatel společnosti County Commercial Cars, vytvořil a soukromě financoval tento stroj.
Jeho původní návrhy byly založeny na vlastním pásovém podvozku, který byl použit pro jeho první prototyp.
Konstrukci si nechal patentovat v roce 1937 a ve čtyřicátých letech je začal skutečně vyrábět.
Tato neortodoxní konstrukce vyžadovala, aby posádka ležela tváří dolů uvnitř „zvedací“ části. První prototyp byl vytvořen za účelem otestování proveditelnosti takového systému, který nutil posádku k ovládání v poněkud nepřirozené poloze.
V roce 1943 byl postaven robustnější prototyp, tentokrát na podvozku univerzálního transportéru – nejvyráběnějšího obrněného bojového vozidla v historii.
Nejzajímavější vlastností Universal Carrieru byl způsob jeho řízení. Toho bylo dosaženo doslova malým ohýbáním pásů, čímž se řídil podobně jako kolové vozidlo.
Při ostřejších zatáčkách se pásy brzdily konvenčnějším způsobem. Vůz poháněl osmiválec Ford V8 o objemu 3,9 litru, který měl výkon 85 koní.
Měl pouze dvoučlennou posádku, která byla umístěna na břiše v poloze obličejem dolů uvnitř prostoru pro posádku. V podstatě se jednalo o dlouhou dutou krabici známou jako „řídicí komora“.
Nad ní se nacházela další část, která se nezávisle na řídicí komoře otáčela nahoru a dolů a umožňovala jemné nastavení elevace děl. Tato část byla známá jako „hlava“.
A konečně na vrcholu hlavy byla malá schránka, v níž byly umístěny dva lehké kulomety Bren, což byla jediná útočná výzbroj vozidla.
Tyto tři sekce se daly vyzdvihnout jako jeden celek, a to od zcela rovné polohy vůči trupu kudlanky až po úhel 55 stupňů.
V této poloze byla děla vysoká 3,5 metru, což stačilo na to, aby překonala většinu zdí a živých plotů.
Hydraulický systém ve spodní části sestavy ovládal její pohyb. Zajímavé je, že stroj mohl být řízen s prostorem pro posádku v jakékoli poloze.

Při skutečném použití jezdil tančík s mírně vyvýšeným prostorem pro posádku. Pak se přiblížil k překážce, zvedl hlavu a začal střílet na nepřítele.
Z pohledu nepřítele představovalo vozidlo neuvěřitelně malý cíl k zasažení, který nebyl o mnoho větší než lidská hlava.
Po ukončení střelby by jednoduše odjelo. Během celého procesu by byla posádka chráněna a nebyla by vidět.
Při plném snížení byl stroj mimořádně nízký, což mu umožňovalo tichý únik za plot nebo dokonce za dlouhou trávu. Jízda v maximální výšce byla pro posádku pravděpodobně značně znepokojující.
Během testů se tak v podstatě dělo.
Osud
Stroj prošel zkouškami a bylo zjištěno, že technicky splňuje svůj účel střelby přes překážky, ale aby toho dosáhl, dělal příliš mnoho kompromisů.
Špatně se ovládal, špatně se s ním mířilo a poskytoval jen velmi malou pancéřovou ochranu, pokud by se dostal do otevřeného prostoru. Kromě toho se stroj tak třepal, že se z toho posádkám dělalo špatně.
Zdroj: tankhistoria.com