97 % antarktických mořských ptáků požilo mikroplasty

Plastové znečištění vnímáme prostřednictvím obrazů mořských živočichů zachycených v plovoucích odpadcích. V polárních oblastech Arktidy a Antarktidy se setkáváme s dopady plastů, které se dostávají na plovoucí led a pevninu, a to v podobě makroplastů, mikroplastů a nanoplastů, které mohou být přenášeny na obrovské vzdálenosti.

Doktorand Davide Taurozzi a profesor Massimiliano Scalici z italské univerzity Roma Tre se pustili do studie, jejímž cílem bylo shrnout 40 let výzkumu požití mikroplastů mořskými ptáky od roku 1983 do současnosti.

V rámci 1 100 vzorků vědci zkoumali obsah žaludku. Zjistili, že mikroplasty pozřelo 13 druhů mořských ptáků obývajících polární oblasti, včetně tučňáků malých, racka chechtavého a tučňáka královského. Z těchto vzorků mořských ptáků bylo získáno celkem 3 526 částic, což odpovídá alespoň 1 částicím mikroplastů u 90 % arktických vzorků a 97 % vzorků z Antarktidy. V každém vzorku v Arktidě byl nalezen medián 31,5 a v Antarktidě 35 a průměrně 7,2 a 1,1 mikroplastových částic. U jednoho ptáka bylo nalezeno maximálně 36 částic mikroplastů, uvádí portál Phys.

Dopad požití plastových částic na mořské ptáky může zahrnovat ucpání jejich trávicího traktu, toxicitu a oxidační stres, jakož i vyvolání imunitních reakcí. Kromě toho není znepokojující pouze přímé požití částic, protože mikroplasty byly nalezeny v krilu, který je zdrojem potravy některých tučňáků, což poukazuje na širší problém v ekosystému a trofických sítích.

V současné době obývá Arktidu 64 druhů mořských ptáků a Antarktidu 43 druhů mořských ptáků, ale jejich počet v posledních letech klesá, což vyvolává potřebu přísnějších ochranných opatření.

Antropogenní dopady na biologickou rozmanitost v Arktidě a Antarktidě jsou důkazem toho, že žádná část planety není imunní vůči dopadům naší činnosti, a proto je třeba neustále hovořit o společných strategiích zmírňování environmentálních stresorů.

zdroj: Phys, studie