Dítě se vrátilo s pláčem ze školy, že ho šikanují spolužáci. Učitelka ale tvrdí, že nic neviděla a dítěti nevěří
Sledovat v Google Zprávách
Šikana je zlo, které může dětskou duši poznamenat na celý život. A to jak duši oběti, tak duši agresora. Přístup škol se v posledních letech zlepšuje, přesto je pořád dost případů, kdy se učitelé snaží šikanu neřešit. A co potom?
Děje se většinou ve škole, v oddílech, kroužcích, na táborech a stále častěji online – na sítích, v nejrůznějších chatovacích skupinách. Může se dotknout úplně každého dítěte. A je naprosto nezbytné nebrat ji na lehkou váhu.
Nejde o škádlení, bagatelizace škodí
Šikana není jednorázová hádka ani jedna rvačka dvou kluků. Důležité pro její rozpoznání je, že se opakuje, agresoři mají ze svého chování radost, a také ti, kteří se agrese přímo neúčastní, ale vědí o ní, nikterak oběti nepomohou. A chování agresorů se stupňuje.
Beznaděj pak zažívají rodiče, kteří zjistí, že jejich dítě je šikanováno, ale ve škole problém bagatelizují, případně se snaží zamést pod koberec. Odborníci nedoporučují, aby problém řešili sami rodiče oběti s rodiči agresora. „Většinou je to „přilévání oleje do ohně“ konfliktu. Výjimkou může být situace, když se rodiny oběti a agresora dlouhodobě a dobře znají,“ vysvětlují odborníci na webu Linky bezpečí.
Školy se někdy bojí o prestiž
I v dnešní době se stává, že škola šikanu zlehčuje, nechci ji řešit, tvrdí, že u nic není. Školy podle článku v magazínu iDnes záměrně zkreslují počty případů šikany ve třídách, aby navenek nevypadaly problematicky a nepřišly o žáky. Nebo se incidenty bojí nazvat šikanou a mluví opatrně o nevhodném či problematickém chování žáků, aby nedostaly nálepku školy, kde se vyskytla šikana. Nejde o všechny školy, mnohé se k problému staví čelem, mluví o něm a snaží se hledat společně s odborníky řešení.
Asi nejvíc zarazí, že se šikana objevuje už v tom nejmladším školním věku. A nejhorší je, že se přelévá také do kyberprostoru, kde může dítě vážně poškodit. „Před deseti lety byl ohledně šikany do páté třídy klid, teď jsou případy šikany už od první třídy,“ sdělil například ředitel základní školy v Praze 13 Petr Neuvirt.
Čtyři procenta nejmenších dětí přiznávají, že z některých spolužáků mají strach často. „Pokud konkrétní škola v rámci šetření zachytí takové podobné, byť sebemenší, obavy, neměla by je brát na lehkou váhu,“ uvedla Anna Tzurna, vedoucí projektu Scio – Mapa školy.
Je to horší, než si myslíte
Podle průzkumu Mapa školy od společnosti Scio se obětí šikany stal každý osmý žák. Každý jedenáctý byl přímým svědkem šikany a pětina školáků o ní ví z doslechu.
Linka bezpečí v roce 2024 měla přes 1800 telefonátů na téma šikana.
Také odborníci, kteří se tématu věnují dlouhodobě, upozorňují, školy mají mnohdy prevenci šikany velmi formálně nastavenou. „Spousta učitelů ještě zastává přesvědčení, že oni jsou odborníci na matematiku nebo jiný předmět, děti jsou nevychované z domova a oni je mají učit, ne vychovávat,“ uvedl pro iDnes odborník na prevenci šikany Milan Kotík.
Škola by měla při stížnosti rodiče postupovat takto:
- Přijmout stížnost a informovat stěžovatele o jejím přijetí.
- Zajistit prošetření stížnosti ředitelem školy.
- Projednat problém s konkrétními učiteli i třídním učitelem.
- Využít školní poradenské pracoviště.
- Stanovit konkrétní opatření.
- Průběžně informovat stěžovatele o výsledku šetření a realizaci opatření.
Škola může využít pomoc dalších institucí:
- Rizikové chování žáka: metodickou podporu MŠMT, neziskové organizace, krajského metodika prevence nebo Policii ČR.
- Ohrožení bezpečnosti, například útoky, šikana či zbraně: Policii ČR.
- Podezření na záškoláctví nebo týrání dítěte: OSPOD.
- Potřeba poradenských služeb: pedagogicko-psychologickou poradnu nebo speciálně pedagogické centrum.
Zdroj: Česká školní inspekce
Jak postupovat, když škola nic řešit nehodlá
Rodič není ani investigativec, není na něm, aby sbíral důkazy. To je povinnost školy. Škola má postupovat podle Metodického pokynu od MŠMT, základem je situaci detailně prošetřit a zjistit si fakta. Šikanu ve škole řeší nejčastěji výchovný poradce či metodik prevence. Často bývá přizván školní psycholog nebo externí odborník přes šikanu.
V situaci, kdy však škola situaci bagatelizuje a neřeší, musí být rodič asertivní a jednat:
- sejít se i s vedením školy
- chtít zmíněný zápis
- upozornit, že chce primárně řešit se školou, ale nebojí se oslovit Českou školní inspekci nebo zřizovatele školy
- pokud škola nejeví snahu o nápravu, je třeba oslovit zřizovatele
- oslovit Českou školní inspekci
- v případě násilí také policii
Prioritou je vždy psychické zdraví dítěte. „Proto, pokud se na škole opakovaně nedaří šikanu řešit, obrovský tlak od agresorů přetrvává a dítě je i nadále ve stresu a snaží se škole vyhýbat, je zcela legitimním řešením změna školy,“ píše na webu Linka bezpečí?
Je to nespravedlivé? Ano. Ale zdraví a pohoda dítěte musí být na prvním místě.
Dlouhodobá šikana působí jako psychická zátěž, která se může rovnat traumatu. Dítě často žije ve stresu a napětí, co ho čeká další den. Začne se vyhýbat škole, nechce chodit ven. Přestává mluvit o tom, co prožívá a může mít psychosomatické potíže, jako jsou bolesti břicha, hlavy, poruchy spánku. A za to pak žádná „spravedlnost“ nestojí.
Zdroje: Linka bezpečí, Česká školní inspekce, Idnes, Scio, Rodičovská linka
