Česko se „pyšní“ nejošklivějším mostem na světě. Americké univerzity ho dokonce daly do učebnic

Česko je sice země plná skvostných architektonických památek a dechberoucích historických budov. Ovšem i tady se najdou místa, za která se může naše republika poněkud stydět. Ve vyloženě havarijním stavu zůstává více než tři tisíce mostů. Jeden z nich je dokonce označován jako ten nejošklivější most na celém světě. Vědí o něm i některé americké univerzity, a to v souvislosti se sebevraždami.

Skokem z Nuselského mostu si vzalo život téměř 300 lidí. Jejich památku v místním parku Folimanka připomíná památník Krištofa Kintera s nápisem „Z vlastního rozhodnutí“. Právě Nuselský most byl v minulosti často vyhledávaným cílem sebevrahů. Původně ho totiž lemovalo jen asi metrové oplocení, které mohl kdokoliv a kdykoliv snadno přelézt. Po roce 1999 byla ale pod zábradlí nainstalována široká síť a o dalších pár let později zde dokonce technici připevnili nástavbu z pružného plechu, kterou při provedených testech nedokázali přelézt ani zkušení horolezci.

Denně po něm projedou statisíce lidí

Známý Nuselský most funguje už 52 let. Je dlouhý 485 metrů, široký 26,5 metrů a podpírají ho čtyři pilíře. Jeho celková hmotnost je stanovena na  64 800 tun. Překonává Nuselské údolí a jde o nejvytíženější most jak v Praze, tak v celém Česku. Denně po něm projedou statisíce lidí a průměrně 250 lidí ho za jeden den projede na kole. Pomocí metra linky C denně přepraví v 750 soupravách přes 300 tisíc osob. Je jedním z vůbec největších u nás. Právě díky faktu, že mostem vede metro, je tato stavba součástí mnoha architektonických učebnic, a to i těch světových. Mluví se o něm i v souvislosti s tím, že jeho stabilitu testovaly tanky a tatrovky plné písku.

Nuselský most má ovšem hlavně svou temnou historii. Baví se o ní i i ve světě. Svou první oběť si most vyžádal ještě před dokončením a i dnes přitahuje spoustu nešťastníků, kteří zde chtějí skončit svůj život. Příkladem byl například jeden opilý číšník, který zde zanechal tajemný vzkaz. Stálo v něm: „Kdo skočí, ať udělá čárku!“ Někteří lidé, kteří se po mostě dnes procházejí, uvádí, že na místě pociťují nepříjemnou atmosféru a spojují tento most s paranormálními aktivitami. Nuselský most ovšem k Praze neodmyslitelně patří. A to i přesto, že už při jeho výstavbě zemřel jeden z dělníků. Ten se údajně zřítil z jednoho z rozestavěných pilířů zasypaného čerstvým betonem. I když jistojistě zemřel, jeho tělo už se nepodařilo z betonu dostat. Podle několika svědectví bylo do pilíře zalito. To, že most v zahraničí označují jako „ošklivý“, má možná souvislost s tím, že má svou temnou historii spojenou právě s tolika sebevraždami.

Konstrukci bylo třeba ověřit

„Výstavba mostu byla neustále pod dozorem laboratoře,“ nastínil důležitost testů při vzniku Nuselského mostu vedoucí oddělení mostů Technické správy komunikací (TSK) Jan Zemánek. Stála tu speciální laboratoř a po mostě projížděly tanky a vagony obtěžkané cementem. Poslední kubík betonu do stavby dělníci uložili 19. prosince 1969. Testování pomocí tanků bylo úspěšné a následovaly zkoušky pomocí raketových motorů. Souběžně s nimi v tubusu metra jezdily soupravy vozů naložené pytli cementu o celkové hmotnosti 53 tun.

V současnosti tedy Nuselský most stojí už půl století. První projekt vznikl v roce 1903, ale tehdy zcela zapadl. Na realizaci a hlavně spuštění provozu si tak most počkal až do 22. února 1973. „Když by se navrhoval dnes, pohledově by se příliš nelišil od našeho soutěžního řešení z konce padesátých let,“ nechal se slyšet jeden ze dvou hlavních spoluautorů návrhu Jan Vítek. Podle něj je most i po 53 letech od svého vystavění plně funkční a zcela odpovídá velkému zatížení vozidly. Konečnou podobu mostu přitom před lety určily hlavně finance. Nejvyšší ocenění v celostátní soutěži na Nuselský most, kterou Praha vyhlásila v roce 1958, tehdy získal projekt s ocelovou konstrukcí. Jenže městu chyběla drahá ocel a přednost dostal Žďákovský most nad Orlickou přehradou. Právě finanční hledisko dalo šanci druhému návrhu v pořadí. Návrh Jana Vítka přinesl díky subtilnější hmotě významnou úsporu betonu i oceli.