28. 1. 2024 12:25

Sovětská jaderná vzducholoď měla přepravovat v luxusu až 1800 lidí. Měla mít motory výkonem srovnatelné s jadernými reaktory na ledoborcích

V roce 1971 Sovětský svaz představil světu ambiciózní vizionářský projekt, který ztělesňoval vrchol technického myšlení a inženýrství té doby – jadernou vzducholoď. Tento projekt představoval nejen technickou vyspělost, ale také odvahu snít velké sny, směřující k dosažení doposud nepředstavitelných cílů v oblasti letectví, píše portál RBTH.

Vzducholodě, známé také jako zeppeliny, prožily svůj zlatý věk mezi lety 1910 a 1930. Tato období byla svědky několika pozoruhodných úspěchů, včetně letu „Graf Zeppelin“, který obletěl zeměkouli za pouhých 20 dní. S rostoucími rozměry vzducholodí se zvyšovala i jejich kapacita a schopnost nést těžší náklady.

Naděje a havárie

Navzdory úspěchům však období vzducholodí skončilo tragicky, s řadou havárií, které zpochybnily jejich bezpečnost. Sovětský vzducholodní průmysl definitivně utrpěl ránu po havárii vzducholodi V-6, která ztratila orientaci v polární noci a narazila do hory.

Čtěte také

Některé České restaurace trestají nedojedená jídla poplatkem. Kdo nedojí, připlatí si

21. 5. 2026

Jaderný sen

I přes tyto neúspěchy se však sovětský technický duch nevzdal a v 70. letech 20. století představil Gennadij Nestěrenko koncept jaderné vzducholodi. Tento koncept představoval vzducholoď, která by využívala helium pro vztlak a byla by poháněna jaderným reaktorem. Taková vzducholoď by měla konstantní hmotnost a neomezený dolet, což by umožnilo prozkoumávat těžko dostupná území.

Luxus na obloze

Projekt předpokládal výstavbu 300metrové vzducholodi, která by byla schopna přepravit 180 tun nákladu nebo až 600 cestujících v luxusní třídě. S menším komfortem by dokonce mohla pojmout až 1800 cestujících. Poháněna by byla jaderným reaktorem o výkonu 200 MW, což je srovnatelné s reaktory instalovanými na ruských ledoborcích třídy Arktika.

Ačkoliv projekt jaderné vzducholodi byl na papíře ohromující, zůstal jen teoretickým návrhem. V sedmdesátých letech, a ani později, v něm nikdo neviděl praktickou potřebu. Přesto zůstává tento koncept jedním z nejvýznamnějších svědectví o odvaze, inovaci a technickém snění, které definuje lidské snahy překonávat hranice možného.

Čtěte také