Žížaly napomohly formovat explozi biologické rozmanitosti na Zemi

Za jednu z nejvýznamnějších etap biologické rozmanitosti na Zemi – 30 milionů let trvající období explozivních evolučních změn, které vedly ke vzniku nesčetných nových druhů, můžeme poděkovat těm nejskromnějším tvorům, a to žížalám.

Podle nových zjištění vědců z Johns Hopkins University, publikovaných v časopise Geochimica et Cosmochimica Acta, hrabání prehistorických žížal a dalších bezobratlých na dně oceánů vyvolalo řetězec událostí, které uvolnily kyslík do oceánu a atmosféry a pomohly nastartovat takzvanou Velkou ordovickou biodiverzifikační událost před zhruba 480 miliony let.

„Je opravdu neuvěřitelné, že tak malí živočichové, mohli tak zásadním způsobem změnit průběh evoluční historie,“ uvedla hlavní autorka Maya Gomesová. „Díky této práci budeme moci prozkoumat chemii raných oceánů a nově interpretovat části geologického záznamu.“

Gomesová a její výzkumný tým zkoumali vztah mezi promícháváním sedimentů, způsobeným zčásti kopáním žížal, s minerálem zvaným pyrit, který hraje klíčovou roli při hromadění kyslíku. Čím více pyritu se vytvoří a pohřbí pod bahnem, hlínou nebo pískem, tím více se zvyšuje hladina kyslíku.

Na místech, kde se sediment promíchával i jen několik centimetrů, se nacházelo podstatně více pyritu než na místech bez promíchávání a na místech s hlubokým promícháváním.

Nové údaje naznačují, že malé množství promíchání sedimentů ve vodě s velmi nízkou hladinou kyslíku by vystavilo pohřbený pyrit, síru a organický uhlík právě takovému množství kyslíku, které by nastartovalo tvorbu dalšího pyritu.

„Podmínky musí být správné. Musí se trochu promíchat, aby se kyslík dostal do sedimentu, ale ne tolik, aby kyslík zničil všechen pyrit a nedošlo k žádnému síťovému nahromadění,“ řekl Kalev Hantsoo, první autor článku.

Když vědci aplikovali tento nový vztah mezi pyritem a hloubkou promíchání sedimentů na stávající modely, zjistili, že hladina kyslíku zůstávala po miliony let relativně stabilní a poté během prvohor stoupala, přičemž k prudkému nárůstu došlo v období ordoviku.

Vědci uvedli, že dodatečný kyslík pravděpodobně přispěl k velké biodiverzifikaci v ordoviku, kdy došlo k rychlému rozkvětu nových druhů.

Zdroj: Phys.org