Ukrajina: Bývalá třetí jaderná mocnost světa. Jaký měla kdysi k dispozici arzenál?

Dne 2. června 1996 odjel z Ukrajiny do Ruska poslední vlak s jadernými hlavicemi. Ukrajina, donedávna třetí jaderná mocnost na světě, se vzdala svého smrtícího arzenálu výměnou za mezinárodní pomoc a bezpečnostní záruky.

Rozpadem Sovětského svazu se na mapě světa objevily nové státy s jadernými zbraněmi. Do této skupiny patřila kromě Kazachstánu a Běloruska také Ukrajina, jak píše server Arms Control. Náhlé povýšení Ukrajiny do jaderného klubu se setkalo se znepokojením v zahraničí, a to jak v blízkém, jako je Rusko, tak ve vzdáleném, jako jsou Spojené státy. Každá z těchto zemí měla jinou motivaci, ale všechny měly společný cíl: přimět nově vzniklý stát k atomovému odzbrojení. A bylo co odzbrojovat!

Kyjevský jaderný arzenál

Ukrajinská armáda čítala 700-900 000 vojáků a disponovala přibližně 1 500 jadernými hlavicemi a různými nosiči. Základ ukrajinské síly tvořily dvě divize strategického raketového vojska vybavené raketami UR-100NUTTH a RT-23UTTH.

UR-100NUTTH jsou výkonné mezikontinentální balistické rakety. Jsou dlouhé přes 24 metrů a váží více než 105 tun, z čehož více než 4,5 tuny připadá na hlavici typu MIRV, která pojme 6 menších hlavic. V praxi to znamená, že jedna střela může zaútočit až na šest cílů na vzdálenost až 10 000 km. Zamířit na 900 metrů není problém. Při síle hlavice odhadované na 750 kt by byl výbuch více než 45krát silnější než ten, který zničil Hirošimu.

• 

RT-23UTTH byly nejnovější rakety vyvinuté v SSSR v polovině 80. let. 46 z nich se dostalo na Ukrajinu, kde byly rozmístěny ve stacionárním komplexu 19P960, který byl součástí 46. Nižněneprovské raketové divize v Pervomajsku. Při podobné hmotnosti a rozměrech jako UR-100NUTTH nabízely novější rakety větší možnosti. Mohly totiž nést až 10 hlavic, každou o síle 430 kt (výbuch v Hirošimě měl sílu 16 kt) a přesnost 500 m.

Ukrajina také získala strategické letectvo, a to letouny Tu-95 a tehdy velmi moderní nadzvukové Tu-160, schopné nést řízené střely Raduga Ch-55 s doletem 2 500 km. Tyto střely by mohly být vybaveny hlavicemi o síle 200 kt. Jaderný arzenál doplňovaly bomby s taktickými náložemi nižšího výkonu a také jaderné dělostřelecké granáty, které bylo možné použít v běžném dělostřelectvu.

Jaderné zbraně pod kontrolou Ukrajiny

Vše začalo 24. srpna 1991, kdy Nejvyšší rada Ukrajinské sovětské socialistické republiky přijala Deklaraci nezávislosti Ukrajiny. Tehdy rozhodla, že vojenské jednotky na jejím území přejdou pod ukrajinskou kontrolu a na jejich základě bude vytvořena ukrajinská armáda. Byl tu však jeden podstatný problém vojáci, včetně těch, kteří byli zodpovědní za jaderné zbraně, přísahali, že budou sloužit Sovětskému svazu, nikoli Ukrajině.

Moskva se snažila této situace využít. Společenství nezávislých států, které vzniklo na troskách SSSR, zahrnovalo většinu bývalých sovětských republik, ale dominovalo mu Rusko. Ta dbala na to, aby se svrchovanost Ukrajiny nevztahovala na jednotky považované za strategické a umístěné na jejím území. Ty měly být podřízeny Ústřednímu velitelství SNS, kterým bylo v praxi Rusko.

Situace se částečně vyřešila tím, že část vojáků složila přísahu věrnosti Ukrajině (někteří vojáci, kteří to nechtěli udělat, odešli do Ruska). Nově vzniklý stát se ocitl v neobvyklé situaci: Ukrajina se náhle stala vojenskou velmocí. Z hlediska konvenčních sil byla druhá v Evropě – hned po Rusku. Z hlediska jaderného arzenálu byla třetí na světě.

• 

Odzbrojení výměnou za záruky

Získání tak silného arzenálu však představovalo řadu problémů. Pouhá fyzická kontrola nad jadernými zbraněmi neznamenala možnost jejich volného použití. Ukrajina neměla operační kontrolu nad svými strategickými zbraněmi. Použití mezikontinentálních raket nebo řízených střel záviselo na ruském systému průzkumu a velení.

A co hůř, provoz, údržba a fyzická ochrana jaderných zařízení byly velmi nákladné – udržování vojenské síly bylo pro mladý stát velmi těžkým břemenem. Přestože se objevily výzvy ke snížení části arzenálu a zachování jeho nejnovějších prvků, které by mohly zůstat v provozu po další desetiletí, Ukrajina začala podléhat tlakům na jaderné odzbrojení.

V důsledku toho Ukrajina podepsala Lisabonský protokol, mezinárodní dohodu, podle níž se Rusko stalo jediným dědicem sovětského jaderného arzenálu, zatímco zbývající státy, jako Bělorusko, Kazachstán a Ukrajina se rozhodly vzdát se svého jaderného arzenálu a připojit se ke smlouvě o odzbrojení START I a ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní.

• 

Pro Ukrajinu to znamenalo konkrétní výhody. Spojené státy uhradily náklady na odzbrojení, otevřely Ukrajině cestu k mezinárodní pomoci a zahraničním investicím a také preferenční podmínky pro dodávky strategických surovin, především energie, z Ruska.

Vzdání se atomu otevřelo Rusku, USA a Spojenému království cestu k podpisu Budapešťského memoranda. Jedná se o mezinárodní dohodu podepsanou v roce 1994 (ale bez platnosti smlouvy!), jejíž smluvní strany se zavázaly respektovat svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny a zdržet se všech hrozeb použitím síly proti její nezávislosti a územní celistvosti.

Zdroj: armscontrol.com

[seznam-ads id="63251"] [seznam-ads id="63250"] [seznam-ads id="64854"] [seznam-ads id="64868"]