Turínské plátno s hypotetickým otiskem Ježíše Krista je příkladem spojení vědy a víry

Vědu a víru lze považovat za dvě formy poznání, které se snaží vysvětlit svět dvěma různými metodami. Vztah mezi vědeckým poznáním a náboženskou vírou je již dlouhá staletí předmětem úvah mnoha filozofů. Je možné najít mezi těmito dvěma sférami styčný bod? Jedním z příkladů, který ukazuje na propojení vědy a víry je výzkum Turínského plátna, uvádí se na Juniperpublishers.

Turínské plátno je archeologickým i náboženským předmětem, který je ve světě nejvíce studován. Z vědeckého hlediska je důležitý proto, že ukazuje nevysvětlitelně reprodukovanou podobu člověka a stejně důležitý je i z hlediska náboženského. Podle křesťanů totiž poukazuje na zmrtvýchvstání Ježíše Krista. O jednom z výkladů Turínského plátna jsme vás již dnes informovali.

Jedná se o starobylé plátno, dlouhé 4,4 m a široké 1,1 m, které má tloušťku 0,35 milimetru a je tkáno ze lněných nití o průměru kolem 0,15 milimetru. Podle všeho do něj bylo zabaleno tělo mučeného muže, bičovaného, korunovaného trním, ukřižovaného a probodeného kopím v hrudi. Jak již bylo uvedeno, existuje teze, že jde o hrobové plátno Ježíše Krista.

Podle biblického podání nechal Ježíšovo tělo sejmout z kříže, zabalit do rubáše a uložit do hrobu bohatý člen židovské velerady a tajný Ježíšův učedník, Josef z Arimatie. Podle legendy bylo plátno brzy po Ježíšově smrti přemístěno z Jeruzaléma do Edessy, později do Konstantinopole, ve středověku do Francie, a nakonec do Itálie. Od roku 1578 je relikvie uchovávána v kapli v Katedrále sv. Jana Křtitele v Turíně, kam ji přinesla královská rodina Savojských.

• 

Počínaje rokem 1978 byl zahájen výzkumný projekt turínského plátna a plátno bylo mnohokrát vědecky zkoumáno množstvím nezávislých laboratoří. Autenticitě plátna nasvědčují například použitý materiál, způsob tkaní, otisk mince z roku 29 (byla použita k zatlačení očí mrtvého), přítomnost pylu a otisků endemických druhů rostlin a také anatomické a fyziologické stopy. Jako zpochybnění pravosti byly medializovány zejména závěry zkoumání radiokarbonovou metodou. Vznik samotného otisku těla se dosud nepodařilo uspokojivě objasnit.

Zajímavé jsou i další nálezy na plátně. Farmaceut Piero Ugolotti a kněz Aldo Marastoni na něm nalezli v roce 1978 jakési velmi špatně čitelné nápisy. Jejich písmena rozpoznala v roce 1995 Francouzka Anne Laure-Courageová. V roce 1997 nápisy dále zkoumali Grégoire Kaplan, Marcel Alonso a André Marion z Pařížského ústavu pro optiku a rozluštili několik slov psaných specifickou směsicí latiny, hebrejštiny a řečtiny. Vědci se domnívají, že autory těchto nápisů jsou úředníci, kteří zapečeťovali Ježíšův hrob. Nejzřetelnější nápis „INNECE“ (který je na plátně několikrát) je zřejmě zkratka nebo zbytek výrazu „IN NECEM IBIS“ (trest smrti), dále bylo rozluštěno slovo „PEZU“ (vykonán), „(I)HSOY“ (Ježíš), „NAZARENUS“ (Nazaretský), „(O)PSKIA“ (stín obličeje) a „TIBERIUS CĆSAR“ (císař Tiberius).

• 

Z četných podobností mezi tím, co bylo vědecky zjištěno na plátně, a tím, co se uvádí v Písmu svatém, se ukazuje jasný příklad toho, jak se věda a víra mohou setkávat. Přesto, že veřejnosti se často nabízí dualistická vize, která má tendenci vědu a víru od sebe oddělovat, Turínské plátno – nejdůležitější relikvie křesťanství – je dobrým příkladem vstřícného vztahu mezi těmito sférami.

Zdroj: juniperpublishers.com