17. 2. 2022 12:28

Mohli by lidé přistát na planetě Merkur?

Merkur je první planetou Sluneční soustavy, jejíž oběh kolem Slunce trvá pouhých 88 pozemských dní a průměrná vzdálenost činí přibližně 58 milionů kilometrů, píše server Science Alert.

V této blízkosti by se při pohledu z povrchu planety zdálo Slunce třikrát větší než ze Země. V porovnání s intenzitou záření, které dopadá na naši planetu, však denní stranu Merkuru zalévá sedmkrát větší množství slunečního záření, které jeho povrch rozpálí na teplotu až 430 stupňů Celsia.

Po západu slunce se teplo rychle ztrácí. Merkur nemá atmosféru, ale pouze řídký opar zvaný exosféra, který se skládá z rozptýleného kyslíku, sodíku, vodíku, helia a draslíku, které jsou vybičovány občasnými dopady meteoritů a slunečním větrem. Bez atmosféry, která by udržovala teplo, může teplota klesnout až na minus 180 stupňů Celsia.

Čtěte také

Některé České restaurace trestají nedojedená jídla poplatkem. Kdo nedojí, připlatí si

21. 5. 2026

Mohli by lidé přistát na povrchu Merkuru?

Navzdory tomu, že je Merkur tak blízko Slunci a že zde dochází k divokým výkyvům extrémních teplot, by se lidé mohli technicky vzato po povrchu planety procházet. Pomalá rotace Merkuru znamená, že mu trvá 59 pozemských dní, než se jednou otočí. Jeho relativně krátký rok 88 dní však znamená, že mu trvá necelých 176 pozemských dní, než dokončí jeden cyklus dne a noci. Je dokonce možné se vyhnout upečení slunečním zářením i chladu.

Skutečným problémem by bylo vymyslet způsob, jak bezpečně přistát. Nemít atmosféru, kterou by bylo možné použít jako brzdu, by znamenalo více se spoléhat na těžká paliva pro kontrolu rychlosti. Ačkoli je Merkur jen o málo větší než Měsíc, má obrovské železné jádro v porovnání s relativně tenkou kůrou, což je záhadná vlastnost, díky níž je na svou velikost neuvěřitelně těžký. Taková hustota znamená, že gravitační přitažlivost planety je jen třetinová ve srovnání se Zemí sotva drtivá, ale působivá vzhledem k její šířce sotva 4900 kilometrů.

Pak je tu otázka samotné cesty. Když pomineme zvyšující se úroveň radiace při přibližování ke Slunci, trvalo by šest až sedm let, než by se sonda dostala na složitou trajektorii nutnou k zachycení planety. A to i přesto, že technicky by mohla být považována za našeho nejbližšího planetárního souseda.

Čtěte také