Britský jaderný bombardér Handley Page Victor uměl přistát i bez účasti pilota. Odrážel by tepelné záření při svržení atomové bomby
Historie britského letectví možná není tak bohatá jako historie amerického letectva, ale i ona obsahuje několik skutečně fenomenálních konstrukcí. Do tohoto výčtu určitě patří pravděpodobně nejstylovější bombardér v historii, jedinečný Handley Page Victor, který mohl přistát bez účasti pilota.
Handley Page Victor byl britský strategický bombardér s proudovým pohonem z období studené války. Byl také třetím a posledním z takzvaných V-bombardérů, které sloužily v Královském letectvu. Dalšími dvěma konstrukcemi tohoto typu byly Vickers Valiant a pozoruhodný Avro Vulcan.
Příběh této konstrukce, která vstoupila do služby v roce 1958, začíná těsně po skončení druhé světové války. Victor, stejně jako ostatní bombardéry V, byl neodmyslitelně spjat s britským programem atomových zbraní, který začal již v roce 1946, píše portál Shropshirestar. Zajímavé je, že Britové museli na zbraních hromadného ničení pracovat sami, protože americké zákony zakazovaly sdílení tohoto typu poznatků – dokonce i s tak blízkým spojencem, jako je Velká Británie.
V rámci tohoto programu Londýn nejen vytvořil předpoklady o parametrech britské jaderné bomby, ale také vydal požadavek na nové bombardéry, které by takovou zbraň provozovaly. Britové chtěli letadlo schopné nést arzenál o hmotnosti přibližně 5 tun na vzdálenost 2 800 km a schopné shodit bombu z výšky 14-15 km rychlostí 925 km/hod.
Do soutěže o nový stroj se přihlásila mimo jiné společnost Handley Page, která se rozhodla, že její letoun bude používat nové uspořádání křídel ve tvaru půlměsíce. Na základě leteckých poznatků z roku 1947 totiž inženýři společnosti tvrdili, že jde o nejlepší řešení pro podzvukový letoun. Jak se ukázalo, byl to dobrý nápad. Stroj postoupil do další fáze soutěže a začaly práce na stavbě dvou prototypů.
První let se uskutečnil v prosinci 1952 a o deset dní později britská vláda stroj oficiálně pokřtila a pojmenovala jej „Victor“. Prototypy bombardéru sice fungovaly dobře, ale několik pilotů zaplatilo nejvyšší cenu za jeho letové zkoušky, které odhalily několik konstrukčních nedostatků, jež byly v následujících letech odstraněny. Pro zajímavost stojí za zmínku také to, že již ve své sériové verzi byl „Victor“ největším letounem na světě, který překonal zvukovou bariéru.
Tento úspěch byl mimo jiné způsoben tím, že tato futuristicky vyhlížející konstrukce byla dokonale aerodynamicky navržena. Letoun měl mezi piloty skvělou pověst díky své vysoké obratnosti, která nebyla pro tak velkou konstrukci typická. Bombardér se také velmi snadno řídil a měl velmi neobvyklou vlastnost. Aerodynamický profil letounu znamenal, že letoun mohl přistát prakticky bez účasti pilota. Stačilo, aby byl bombardér nasměrován na přistávací dráhu, a pak sám, bez účasti posádky, jemně dosedl na zem.
Stroj obsluhovalo pět lidí. Dva piloti seděli vedle sebe v kabině s výrazným čelem, v níž se nacházel podvozek, radar a volitelné místo pro zaměřovače. Ostatní členové posádky (dva navigátoři a důstojník elektronických systémů) seděli zády k pilotům a je zajímavé, že jejich sedadla nebyla vybavena katapultovacím systémem vyhrazeným pouze pro piloty. Místo toho měli pod sedadlem „výbušný polštář“, který jim v případě nouze pomáhal vyskočit ze sedadla.
Co se týče výzbroje, měl Victor v tomto ohledu největší možnosti ze všech tří V-bombardérů. Kromě jedné jaderné pumy o maximální hmotnosti 4,5 tun mohl nést i konvenční výzbroj v podobě jedné desetitunové seismické pumy Grand Slam, dvou menších, přibližně pětitunových seismických pum Tallboy, 48 450kg pum nebo 39 hlubinných min.
Seismická bomba je neobvyklá zbraň vynalezená britským inženýrem, která vybuchuje pod zemským povrchem a vytváří seismické vlny podobné zemětřesení, které mohou zničit cíle schopné odolat konvenčním bombám, stejně jako obtížně zničitelné stavby, jako jsou mosty a viadukty.
Bombardér také těžil ze speciálního nátěru, který byl navržen tak, aby částečně odrážel tepelné záření z výbuchu svržené atomové bomby, ale nikdy tuto funkci nemusel použít. Ba, Victor se jako bombardér ani nikdy nezúčastnil skutečného ozbrojeného konfliktu. Nejblíže k tomu měl v letech 1964-1965 během ozbrojeného konfliktu mezi Malajsií a Indonésií.
V roce 1968 byl bombardér vyřazen z role londýnského jaderného strašáka, protože na letounu bylo zjištěno strukturální poškození způsobené letem v malé výšce. Nebyl však zcela vyřazen. Britové z něj udělali letoun pro doplňování paliva ve vzduchu a průzkum a v obou těchto rolích se Victor skvěle osvědčil a zúčastnil se války o Falklandy, kde podporoval bombardéry Avro Vulcan. Stroj se také zúčastnil války v Perském zálivu v roce 1991 a o dva roky později byl definitivně vyřazen ze služby v Královském letectvu.
Zdroj: Shropshirestar, Wikipedia