Na počátku historie tanků stál Leonardo da Vinci. Kdy byl ale první tank použit v boji?

Dějiny tanku se začaly psát již v 15. století, kdy s prvním návrhem bojového vozidla podobného tanku přišel vynálezce Leonardo da Vinci. První skutečné tanky, použitelné v boji, se však objevily až během první světové války, uvádí se na serveru History.

Vynález Leonarda da Vinciho měl se současným tankem společnou pouze snahu vytvořit obrněné vozidlo, jehož součástí by byly střelné zbraně. Vypadal jako dřevěná kobliha na kolečkách a jen stěží byl schopen pohybu. Jednu z nejdůležitějších součástí tanku – housenkové pásy – vynalezl až v roce 1770 anglo-irský vynálezce Richard Lovell Edgeworth. Tyto pásy byly použity u relativně malého počtu tahačů, u nichž díky tomu značně vzrostla průchodnost v blátivém terénu během krymské války, což byl ozbrojený konflikt v letech 1853–1856 mezi carským Ruskem a Osmanskou říší podpořenou koalicí Francie, Spojeného království a Sardinského království.

Dalším významným mezníkem v dějinách tanku je britský „motorový válečný vůz“ F. R. Simse z roku 1899. Tento první obrněný automobil na světě byl vybaven motorem Daimler, pancéřováním a dvěma kulomety Maxim. Vozidlo bylo předvedeno v Londýně roku 1902.

O rok později, v roce 1903, předložil francouzský kapitán Léon Levavasseur francouzskému ministerstvu války projekt samohybného děla (canon autopropulseur), což byla zřejmě první představa konstrukce bojového vozidla známeho jako tank. Projekt představoval 75 milimetrové dělo umístěné v ochranné karoserii z ocelových plátů, jež se pohybovalo na housenkových pásech a poháněl je zážehový motor o výkonu 80 koní. Posádku měli tvořit 3 muži, dělo si vezlo vlastní zásobu střeliva. Projekt byl po dlouhém rozvažování v roce 1908 zamítnut.

V roce 1911 navrhl rakouský důstojník Günther Burstyn bojové vozidlo s dělem v otočné věži a v roce 1912 přišel australský inženýr Lancelot de Mole s návrhem, který zahrnoval zmenšený model funkčního vozidla opatřeného článkovanými pásy. Oba tyto návrhy byly vládními úřady v obou zemích odmítnuty.

Rozhodující roli ve vývoji tanku sehrála americká strojírna Holt Manufacturing Company z kalifornského Stocktonu. Její spoluzakladatel Benjamin Holt si nechal v roce 1907 jako první v USA patentovat fungující zemědělský traktor na housenkovém podvozku. Čtyři roky předtím, v roce 1903 se Holt vypravil do Anglie, která byla tehdy centrem vývoje v této oblasti. Po návratu do USA využil Holt svých znalostí a strojírenského zázemí své společnosti a vyrobil první prakticky použitelný pásový podvozek pro traktory. Jeho pásový traktor si dokázal poradit stejně dobře s mokrým, bahnitým povrchem jako se svažitým terénem. Traktory Holt se staly vzorem pro vývoj britských tanků. 

Po vypuknutí 1. světové války (28. července 1914) odcestoval podplukovník Královského ženijního sboru britské armády Ernest Swinton do Francie jako válečný dopisovatel. Tam si v říjnu 1914 začal uvědomovat potřebu obrněného terénního protikulometného vozidla a vzpomněl si přitom na Holtovy traktory. Swinton o své myšlence informoval patřičná místa. Britská armáda nato jeden traktor Holt zakoupila a podrobila jej zkouškám na polygonu v Aldershotu. Ačkoli 75koňový (56 kW) Holt nebyl tak silný jako britský stroj Foster-Daimler s výkonem 105 koní (78 kW), ukázalo se, že se lépe hodí k pohybu na nezpevněném terénu. Navíc byly traktory Holt okamžitě k mání ve velkých počtech. Bez nákladu dokázal stroj vyvinout rychlost 6.4 km/h, s nákladem pak 3,2 km/h. Komise Válečného úřadu ho proto doporučila jako dělostřelecký tahač.

Swinton si trval na vývoji obrněného bojového vozidla, které by se mohlo utkat s nepřátelskou pěchotou, kulometnými hnízdy a děly. V prosinci 1914 byl s návrhem seznámen První lord admirality Winston Churchill, který 20. února 1915 ustanovil takzvanou Komisi pozemních obrněnců (Landship Committee), jež pověřila námořnictvo vedením projektu vývoje „pozemních obrněnců“.

Aby byl projekt utajen před nepřáteli, bylo dělníkům údajně řečeno, že vozidla, která stavějí, budou sloužit k přepravě vody na bitevním poli. Nová vozidla byla tedy dodávána v bednách s nápisem „tank“. Maskující název, označující nádrže s vodu, se později ujal i pro skutečný utajovaný výrobek. Již 6. září 1915 sjíždí z montážní linky v Anglii prototyp tanku přezdívaný Little Willie. Nebyl ale příliš úspěšný. Vážil 14 tun, často uvízl v zákopech, přehříval se a plazil se po nerovném terénu rychlostí pouhé 3,2 kilometru za hodinu.

Proto byl vyroben druhý prototyp, známý jako „Big Willie“. V roce 1916 byl tento model připraven k boji a 15. září téhož roku debutoval v první bitvě na Sommě u Courcelette ve Francii. I tato série tanků, známá jako Mark I, se ale přehřívala, byla hlučná a těžkopádná a na bojišti trpěla mechanickými poruchami. Byly provedeny další konstrukční úpravy a v bitvě u Cambrai v listopadu 1917 se 400 tanků Mark IV zasloužilo o zajetí 8 000 nepřátelských vojáků a 100 děl.

Anglický tank potvrdil, že pásová vozidla v kombinaci se střelnými zbraněmi mají v bojových operacích velkou perspektivu. A tak se vývoj tanků stal nezbytnou součástí zbrojařského průmyslu. Během druhé světové války již tanky hrály nesmírně významnou roli na mnoha bojištích. Stejně tak tomu je i na současných světových bojištích, Ukrajinu nevyjímaje.

Zdroj: history.com; wikipedia.org