Pronajala jsem byt extrémně bohatému Čechovi. Takový hnus jsem za 30 let pronajímání nezažila

Lidé, kteří se rozhodnou pronajímat svou nemovitost, podstupují určité riziko. I když mají s nájemníkem podepsanou smlouvu, může se stát, že se nájemník nebude chovat podle představ.

Když majitelka bytu hledala vhodného nájemce, domnívala se, že majetnější lidé budou ohleduplnější a nebudou její zrekonstruovaný byt ničit. S realitní makléřkou se proto dohodla, že se budou zaměřovat na bohatší zájemce. Byla přesvědčená, že je to jediná cesta, jak zajistit, aby byt i po letech vypadal téměř jako nový. V tu chvíli ještě netušila, jak moc se spletla.

Pronajala byt bohatému muži, byla to noční můra

Svůj byt si před lety výhodně koupila za těžce vydělané peníze, aby ho pronajímala a měla tak nějaký měsíční příjem navíc. Proto si přála, aby byl nájemce hlavně slušný a dokázal se o byt postarat tak, jako kdyby byl jeho vlastní. Upřednostňovala proto jednoho nájemce bez domácích mazlíčků. Dnes už by udělala všechno jinak.

„Tento muž je vysoce postavený podnikatel, řekla bych milionář. Zpočátku se zdálo, že není příliš náročný. Přece jen mu stačil byt 2+1 bez balkonu. Domnívala jsem se, že když sám podniká, nebude problém s ním řešit nějaké záležitosti, jako jsou například platby nájmu. A to byl ve finále asi ten největší problém,“ říká paní V., které od muže přistával nájem na účtu neustále pozdě. A někdy i měsíc po splatnosti.

Špatné bylo i jeho chování. „Po několika měsících se začal chovat příšerně povýšeně, téměř jako kdyby ten byt vlastně nebyl ani můj, ale jeho. Neustále se mě ptal, proč nemám úklidovou službu,” popisuje paní V., která nejdříve nechápala, co po ní chce, ale nakonec jí to došlo. “On si myslel, že mu budu každý týden zajišťovat uklízečku, která mu v bytě uklidí! Není to šílené? Má peněz dost, proč si ji nezaplatil?“ kroutí hlavou nad chováním muže, který nejspíš čekal, že mu všechno spadne do klína.

Nájemníkovi věřila, což byla velká chyba

Muž nakonec v jejím bytě bydlel necelý rok a i když nakonec nájem začal platit včas, stále byl nepříjemný. Rozhodla se mu věřit a nechodila svůj byt kontrolovat. To se nakonec ukázalo být největší chybou. Jakmile se muž stěhoval pryč, byt byl naprosto zdevastovaný. Nábytek byl zničený, v koupelně bylo rozbité umyvadlo, vana i sprchová hlavice a záchod protékal. „Řekl mi, že se stěhuje pryč, protože byt je v hrozném stavu. Nechápu, jak tady mohl žít, jak to vůbec dokázal tak zničit. Měl tolik peněz, ale nikdy nic nespravil, ani mi nezavolal, abych to vyřešila. Takový přístup je prostě příšerný. Ještě horší je, že si bohatí lidé myslí, že my chudší jim snad budeme v každém případě sloužit.“

Majitelka bytu už dnes chápe, že udělala spoustu chyb. Už když se nájemník choval drze a neplatil nájem včas, měla jej ihned vyhodit a najít si nového. To jí ale tehdy přišlo jako příliš mnoho práce, které už tak měla nad hlavu. Rozhodla se proto jeho chování přetrpět a doufala, že alespoň o byt je dobře postaráno. „Dnes už bych si do bytu vybrala klidně i mladý pár s pejskem. Záleží hlavně na tom, jací jsou to lidé a jestli se umí chovat. Je úplně jedno, jaký mají příjem. Byt teď chodím pravidelně kontrolovat, aby mě za několik let nečekalo opět nepříjemné překvapení.“

Paní V. přišla o spoustu peněz, které musela investovat do opravy bytu. Bývalý nájemník odmítl dát jedinou korunu na cokoliv, co bylo v bytě rozbité. Majitelka netušila, že by se během jediného roku mohlo stát, že by její byt po vystěhování nájemníka připomínal spíše špinavou ubytovnu.