Ikonický vůz TGM: Pokochejte se krásou starých časů. Skvostnou limuzínu vyrobila Škodovka speciálně pro prezidenta

Byla to ukázka technologické vyspělosti, reprezentace nového státu a odraz jeho průmyslových ambicí. Luxusní limuzína Škoda-Hispano Suiza vznikla ve dvacátých letech 20. století jako výsledek spolupráce českého koncernu s francouzským výrobcem špičkových vozů. Právě v takovém automobilu jezdil i prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Krátce po vzniku Československa hledala mladá republika způsob, jak se v očích světa prezentovat jako moderní a vyspělá země. Jednou z cest se stala reprezentativní automobilová výroba. V roce 1924 proto strojírenský koncern Škoda Plzeň uzavřel licenční smlouvu se známou francouzskou společností Hispano-Suiza, proslulou výrobou luxusních vozů pro španělský a francouzský dvůr. Československo tím získalo přístup k technologiím, které v tehdejší Evropě patřily k absolutní špičce.

Výsledkem spolupráce byl model Škoda-Hispano Suiza 25/100 KS, technicky vycházející z typu Hispano-Suiza H6B, který už ve 20. letech patřil mezi vrcholy automobilového inženýrství. Vozy se začaly vyrábět přímo v Plzni a šlo o vůbec první sériově vyráběné automobily s osmiválcovým motorem na československém území.

Luxusní projekt pro průmyslníky i prezidenta

První prototyp spatřil světlo světa už v roce 1925, sériová výroba pro vybranou klientelu následovala o rok později. Plány počítaly až s 300 kusy, ale kvůli vysoké ceně několikanásobně převyšující cenu rodinné vily nakonec vzniklo jen 100 vozů. Ty byly určeny výhradně pro nejvyšší vrstvy společnosti. Třeba pro bankéře, průmyslníky, diplomaty nebo členy státní správy.

Mezi nimi vyniká jeden jediný kus. Vůz s výrobním číslem 1006 měl jako jediný karoserii navrženou významným pražským karosářem J. O. Brožkem a v roce 1926 jej obdržel prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Šlo o vůz s karoserií typu landaulet, tedy částečně otevřenou vzadu. Umožňoval tak prezidentovi zdravit veřejnost při slavnostních příležitostech.

Interiér vozu byl ručně vyroben z ušlechtilého dřeva a kůže, s důrazem na maximální pohodlí a reprezentativní vzhled. Díky vylepšenému odpružení a preciznímu dílenskému zpracování byl vůz nejen pohodlný, ale také velmi spolehlivý. Masarykův automobil se pravidelně účastnil oficiálních návštěv i prezidentských cest po celé republice. Několikrát prošel servisními úpravami a jeho technický stav byl dlouhodobě udržován v perfektní kondici.

Technika na úrovni Rolls-Royce

Pod kapotou vozu Škoda-Hispano Suiza se nacházel řadový osmiválec o objemu 6,6 litru, původně navržený legendárním švýcarským konstruktérem Marcem Birkigtem. Motor měl litinový blok a hliníkovou hlavu válců, což bylo na svou dobu mimořádně pokrokové řešení. Výkon přesahoval 100 koní (konkrétně až 135 koní) a umožňoval vozu dosáhnout rychlosti více než 120 km/h, což v tehdejší době znamenalo špičku mezi silničními vozy.

Součástí výbavy byla čtyřstupňová převodovka, hydraulické brzdy na všech kolech a robustní podvozek, který poskytoval vysoký komfort i při delších cestách. Celková hmotnost vozu přesahovala 2,5 tuny, ale díky výkonnému motoru a precizní konstrukci šlo o mimořádně kultivovaný a dobře ovladatelný automobil.

Z hlediska konstrukce i výbavy se vůz mohl směle srovnávat s nejprestižnějšími značkami tehdejší Evropy, mezi nimi zejména Rolls-Royce a Maybach. Československý strojírenský průmysl tak dokázal, že se i v krátké době po vzniku státu dokáže vyrovnat světové technologické špičce.

Masarykův vůz jako součást historie

Po smrti T. G. Masaryka v roce 1937 zůstal vůz ve státním vlastnictví, a ještě několik let sloužil při oficiálních událostech. Postupně byl však odstavován a v období druhé světové války se ztratil z veřejného života. Teprve v 60. letech 20. století byl zrekonstruován a převeden do sbírek Národního technického muzea v Praze, kde je dodnes uchováván jako jedinečný exponát československé technické historie.

V roce 2016 se Škoda Auto rozhodla k důkladné renovaci tohoto vozu a pod dohledem odborníků mu vrátila původní vzhled i funkčnost. Od té doby slouží jako výjimečný příklad automobilové elegance a technické preciznosti meziválečné éry.

Dnes jako svědectví doby

Zatímco většina luxusních vozů z 20. let skončila v soukromých sbírkách nebo byla sešrotována, Masarykův automobil přežil jako doklad doby, kdy se československá státnost spojovala s důstojností, vkusem a technickým umem. Dnes je vnímán nejen jako automobil, ale jako symbol ideálů první republiky, jejichž součástí byla i důvěra v schopnosti domácího průmyslu a víra ve smysluplnou reprezentaci na mezinárodní scéně.

Masarykův vůz tak i po téměř sto letech připomíná dobu, kdy technická elegance nebyla jen otázkou designu, ale i státní prestiže.