Neuvěříte, že tato výstavní perla vznikla za železnou oponou. Ikonické auto Čechům dodnes závidí celý svět

Ve světě automobilového sportu existovalo v minulých dekádách jedno československé auto, které dokázalo porazit i ty nejprestižnější západní značky. Škoda 130 RS, přezdívaná Porsche z Východu, se stala legendou nejen v zemi svého původu, ale i za hranicemi. Je to ikona, kterou nám dodnes závidí celý svět.

Příběh Škody 130 RS se začal psát na počátku sedmdesátých let. Mezinárodní automobilová federace FIA v roce 1971 změnila technické předpisy pro sportovní kategorii A2 a zvýšila povolený zdvihový objem z 1150 na 1300 krychlových centimetrů. Československá automobilka AZNP (tehdejší název závodu Škoda) na změnu nejprve zareagovala modelem 120 S Rallye, který sice dosahoval slušných úspěchů, ale bylo jasné, že se jedná pouze o přechodné řešení.

Cesta ke Škodě 130 RS nebyla přímá

Nejprve automobilka experimentovala s prototypy Škoda 180 RS a 200 RS, které měly větší motory.

V říjnu 1974 byl schválen projekt stavby Škody 130 RS. Tým pod vedením inženýra Červeného dokázal za necelý rok představit nové závodní kupé, které kombinovalo osvědčený skelet sportovního kupé Škoda 110 R s motorem ze Škody 120 S a podvozkem z prototypu Škoda 200 RS.

Škoda 130 RS byla technologickým skvostem své doby, i když na první pohled vypadala jako obyčejné auto. Srdcem vozu byl čtyřválcový motor o objemu 1298 centimetrů krychlových s rozvodem OHV, který byl umístěný podélně za zadní nápravou. Vybaven byl osmikanálovou hlavou válců a dvěma dvojitými horizontálními karburátory Weber 40 DCOE2.

Výkon motoru se postupně zvyšoval z původních 88 kW na 96 až 103 kW, což představovalo 130 až 140 koní při 7500 otáčkách za minutu. Maximální rychlost dosahovala 220 km/h a zrychlení z nuly na stovku trvalo pouhých 7,5 sekundy.

Lehké a rychlé auto

Nejvíce udivovala konstrukce karoserie. Střecha byla vyrobena z hliníkového plechu tloušťky pouhých 0,7 milimetru. Ze stejného materiálu bylo vyrobeno i přední čelo s otvory pro přídavný chladič a vnější plechy dveří. Víko motoru, zavazadelníku a blatníky byly vytvořeny ze sklolaminátu.

Tato kombinace materiálů umožnila snížit hmotnost vozu na pouhých 720 kilogramů. Konstruktérům se tak podařilo přivést k životu lehké a rychlé auto, které dokázalo konkurovat i závodním speciálům ze Západu. Stěží lze věřit, že něco takového vzniklo za železnou oponou.

Úspěchy na závodišti

Premiérové závodní vystoupení Škody 130 RS se uskutečnilo 18. května 1975 na Masarykově okruhu v Brně. Ve čtyřhodinovém závodě mistrovství Evropy cestovních vozů se Milanu Židovi s Oldřichem Horsákem podařilo skončit na čtvrtém místě.

Prvním velkým triumfem se stalo absolutní vítězství posádky Václava Blahny a Lubislava Hlávky na domácí Rallye Škoda 1976. V této soutěži Škoda 130 RS zvítězila v letech 1976 až 1980 celkem pětkrát. Ještě úspěšnější byla na Barum rallye, kde v letech 1976 až 1980 triumfovala šestkrát a poté ještě v roce 1983.

Největším úspěchem na mezinárodní scéně se stalo vítězství ve třídě třináctistovek na legendární Rallye Monte Carlo v roce 1977. Posádka Blahna/Hlávka skončila celkově na dvanáctém místě a týmoví kolegové Miloslav Zapadlo s Jiřím Motalem o tři příčky za nimi.

Ještě úspěšnější byla Škoda 130 RS na okruzích. Jezdcům se nejvíce dařilo v roce 1981, kdy Zdeněk Vojtěch, Břetislav Enge, Jan Šenkýř a Václav Bervid získali titul v mistrovství Evropy cestovních vozů v klasifikaci značek (ETCC).

Historická rarita, kterou dodnes najdete na okruzích

Škoda 130 RS se vyráběla v závodě Kvasiny do roku 1982. Postaveno bylo téměř 200 kusů, další desítky vznikly soukromě s využitím továrních komponentů. Vozy se dodnes objevují na historických závodech, v evropském mistrovství FIA European Historic Rally Championship či v mistrovství republiky Rallye historických automobilů.