Britové vykládají o škodovce tento potupný vtip. Je to ostuda, ale sedne dokonale

V Československu byly škodovky hrdostí národa. Lidé na ně spořili celé roky, stáli fronty a když se konečně dočkali, považovali nový vůz za skutečný poklad. Škodovka byla symbolem pokroku a dostupného luxusu, kterým se na silnici každý rád pochlubil. Ať už šlo o rodinné výlety nebo cesty na chatu, mít vlastní auto s okřídleným šípem bylo splněným snem.

Jenže když se tyhle vozy dostaly za hranice, hlavně do Velké Británie, nadšení se rázem rozplynulo. Tamní řidiči se na škodovky dívali úplně jinak než doma. Zatímco u nás byla oslavovaná, na britských silnicích budila spíš úsměv a stala se terčem nejednoho vtípku. Právě v Anglii vznikla hláška, která se na tyto vozy nalepila na dlouhá léta a stala se symbolem jejich pověsti.

Česká chlouba na britských silnicích nepochodila

Škoda byla jednou z mála značek ze zemí východního bloku, která se ve větším množství dokázala prosadit i na západních trzích. Už od 70. let se modely s motorem vzadu, jako Škoda 105 a 120, začaly objevovat na britských silnicích, později je doplnily typy 130, 135 a 136. Britští zákazníci na ně slyšeli hlavně kvůli nízké ceně. V reklamách i od prodejců slýchali, že jde o dostupné rodinné vozy, které jsou jednoduché, levné na údržbu a spolehlivé v každodenním provozu. V zemi, kde byla auta obecně dražší než v Československu, to znělo lákavě. Když si ale lidé tyto vozy pořídili, nadšení rychle opadlo.

Čtěte také

Kalifornie testuje autobusy s rychlostí 225 km/h. Pro svou zběsilou jízdu budou mít vlastní pruh na dálnici

21. 5. 2026

Západní auta byla technologicky dál

Zatímco západní automobilky jako Ford, Vauxhall, Opel nebo japonské značky jako Toyota a Nissan nabízely stále modernější vozy s pohodlnými interiéry, lepšími motory, kvalitnějším zpracováním a hlavně s komfortní výbavou, Škoda působila jako zjevení z minulosti. Konstrukce s motorem vzadu a pohonem zadních kol byla v západní Evropě v 80. letech už dávno překonaná. Absence posilovače řízení, jednoduchá výbava a design, který v Británii působil staromódně a lacině, nepřidaly československým vozům na popularitě. Zatímco u nás byl majitel nové Škodovky králem silnic, v Anglii se spíš stával terčem poznámek a posměšků.

Britští řidiči se záhy přesvědčili, že nízká cena měla svou daň. I když byly škodovky mechanicky poměrně jednoduché a v principu snadno opravitelné, v tamních podmínkách ukazovaly své slabiny. Časté byly stížnosti na korozi, netěsnosti, hlučnost a celkově nevalné dílenské zpracování. Parkování v městských ulicích bez posilovače řízení bylo náročné, jízdní vlastnosti se slabší stabilitou v zatáčkách kvůli motoru vzadu nepřidávaly na jistotě za volantem.

Škodovka se stala terčem britského humoru

S rostoucím zklamáním se kolem škodovek začaly šířit vtípky, které mířily na jejich domnělou nespolehlivost a zastaralost. Jeden z nejznámějších, který zlidověl a přežil dodnes, zní: „Proč má Škodovka vyhřívané zadní okno? Aby vás při tlačení nezábly ruce.“

Čtěte také

Cyklistický airbag může být rozhodujícím prvkem pro záchranu života. Objevují se hlasy pro jeho povinné zavedení

21. 5. 2026

Tento vtip přesně vystihoval, jakou pověst si vozy s okřídleným šípem v Británii vysloužily. Ačkoliv se skutečné poruchovosti někdy přehánělo a řada majitelů přiznávala, že auto bylo levné a svůj účel nakonec splnilo, image byla neúprosná. Škodovky se staly symbolem východního auta, které v západní Evropě zůstalo uvězněné v minulosti.

Přesto měla své příznivce

Nutno dodat, že ani v Británii nebyla škodovka nenáviděná úplně všemi. Pro některé byla levnou vstupenkou k vlastnímu vozu. Fanoušci rallye obdivovali úspěchy modelu 130 LR a závodních verzí, které ukazovaly, že i tahle konstrukce může mít své kvality. A na venkově byla Škoda považovaná za solidní pracanta, který i přes nedostatky vydržel tvrdé zacházení a špatné cesty. Ale obraz vozu, který si lidé spojují s tlačením u krajnice a vyhřívaným oknem na zahřátí rukou, ten už z paměti Britů nezmizel.

Čtěte také

Ukrajina tak dlouho žádala USA o zbraně dlouhého doletu, až se je naučila vyrábět sama

20. 5. 2026