Klasické kompostéry končí. Nová zařízení rozkládají odpad rychleji, nezapáchají a vejdou se do bytu či na balkon

Kompostování už dávno není jen výsadou zahrádkářů nebo lidí žijících na venkově. A už vůbec se neomezuje na skrytý kout zahrady, kde za pár měsíců vznikne cosi, co s trochou nadsázky nazýváme černé zlato. V posledních letech se totiž kompostování přesunulo i do městských bytů, kanceláří nebo na balkony a terasy.

Klasické pasivní kompostéry, jak je známe z dřívějška, sice mají na velkých zahradách stále své místo, jenže pro většinu městských domácností jsou prostě moc velké, proces je zdlouhavý a občas je odpad nepříjemně cítit. Nahrazují je tedy kompaktní domácí vermikompostéry, které kompostují rychle, bez zápachu a na minimální ploše.

Žížalí farma do bytu

Zatímco v klasickém kompostéru pracují na rozkladu převážně mikroorganismy, ve vermikompostéru mají hlavní slovo speciálně vyšlechtěné žížaly, nejčastěji Eisenia fetida nebo Eisenia andrei, známé jako kalifornské žížaly. Tyhle potvůrky mají obrovský apetit a dokážou proměnit zbytky z kuchyně v úrodný kompost výrazně rychleji než běžné mikroorganismy a žížaly. Díky tomu, že takový proces vůbec nezapáchá, vermikompostér si pořizují i lidé, kteří dříve doma kompostovat nemohli.

Co je vermikompostér

Vermikompostér je uzavřená nádoba, která je rozdělená do několika pater. Uvnitř žijí a pracují žížaly, které rozkládají kuchyňský odpad, jako jsou slupky, kávovou sedlinu, zbytky rostlin, papírové ubrousky bez tisku nebo skořápky od vajec. Díky systému pater mají žížaly prostor se pohybovat za potravou a hotový kompost můžete jednoduše sklízet, aniž byste je vyrušili.

Kompaktní velikost je zásadní výhoda: vermikompostér postavíte do rohu kuchyně, na chodbu, do komory nebo na balkon. Nezabere víc místa než větší odpadkový koš, a pokud zvolíte designový model, klidně se může stát i zajímavým doplňkem.

Jak začít vermikompostovat

Na trhu najdete různé typy vermikompostérů, asi nejoblíbenější jsou pak designové kousky oceněné za vzhled i praktičnost. Pokud máte kutilské sklony, zvládnete si základní verzi vyrobit i doma, stačí pár plastových boxů s víkem, pár děr pro odvod přebytečné vody a trochu fantazie. Násada žížal se dá sehnat buď přímo u prodejce vermikompostéru, nebo od zkušených chovatelů. Určitě nepoužívejte žížaly, které najdete v půdě, nejsou na domácí podmínky stavěné, navíc se neumí v boxu tak rychle množit ani efektivně zpracovat bioodpad. Kalifornské žížaly jsou vyšlechtěné právě pro tyto účely, mají rychlý metabolismus a opravdu snesou překvapivě dost.

Co žížaly milují a co je ničí

Do vermikompostéru patří prakticky všechny rostlinné zbytky z kuchyně: slupky a ohryzky z ovoce a zeleniny, natě, kávová sedlina, čajové sáčky (pozor na umělá vlákna), papírové utěrky bez potisku, rozdrcené skořápky od vajec nebo pokojové rostliny. Nedávejte do nich ale maso, mléčné výrobky, oleje a tuky, citrusové slupky ve velkém nebo ostré koření jako zázvor nebo chilli. Nejenže by žížalám mohly vadit, ale mohou začít zapáchat a lákat hmyz.

Na začátku postupujte pomalu, žížaly si musí na nové prostředí zvyknout. Krmte jednou až dvakrát týdně, nejlépe odhrňte horní vrstvu kompostu a bioodpad zanořte dovnitř, aby neležel na povrchu. Přílišná vlhkost nebo naopak sucho žížalám nesvědčí. Vlhkost by měla být zhruba jako dobře vyždímaná houba. Pokud je substrát příliš mokrý, můžete přidat natrhaný papír nebo karton, když je suchý, stačí postříkat vodou z rozprašovače.

Žížalí čaj

Kromě kompostu vzniká při vermikompostování i tekutý žížalí čaj. To je tmavá tekutina, která stéká do spodního zásobníku a obsahuje cenné živiny. Používá se jako přírodní hnojivo, stačí ji naředit vodou (většinou v poměru 1:5 až 1:10) a zalévat s ní pokojové i venkovní rostliny, bylinky, zeleninu v truhlíku nebo na zahradě. Odměnou vám budou zdravější rostliny, bohatší květy i větší úroda.

Samotný vermikompost se sklízí jednou za několik měsíců, když je spodní patro plné. Použijte ho při výsadbě nebo přesazování rostlin, smíchejte ho se zeminou nebo ho rozhoďte po záhonu. Obsahuje nejen minerály a organické látky, ale i mikroorganismy a růstové hormony, které prospívají půdě i rostlinám.

Nejčastější začátečnické trable

Největší strašák kompostování je asi zápach a mušky. Správně fungující vermikompostér ale nesmrdí, pokud ano, znamená to většinou přebytek odpadu nebo špatný poměr mezi mokrou a suchou složkou. V tom případě přidejte papírový karton, zkontrolujte větrání a omezte přísun potravy. Octomilky, pokud se přemnoží, lze omezit třeba síťkou, skartovaným papírem na povrchu kompostu nebo domácí pastí na mušky.

Plíseň pak znamená, že vhazujete příliš mnoho odpadu, který žížaly nestíhají zpracovat. V takové případě stačí ubrat dávky a plesnivé zbytky odstranit. Úhyn žížal bývá nejčastěji z důvodu nedostatku vzduchu, přílišné vlhkosti nebo hladu. Ideální je udržovat optimální teplotu kolem 20 °C, nekrmit žížaly ani málo, ani moc a pravidelně kontrolovat, jak to uvnitř vypadá.

Kam s vermikompostérem? A co když jedu na dovolenou?

Vermikompostér můžete umístit téměř kamkoli, do kuchyně, chodby, garáže, sklepa nebo na balkon. Jen dejte pozor na přímé slunce v létě nebo mrazy v zimě. Při běžném provozu vydrží žížaly i dvoutýdenní hladovku, pokud odjíždíte déle, požádejte známé nebo sousedy, ať se na kompost občas podívají.