27. 12. 2022 6:03

Řízli jste se? Nové buněčné „lepidlo“ umožňuje regeneraci tkání, hojení ran a obnovu nervů

Vědci z Kalifornské univerzity v San Francisku vytvořili molekuly, které fungují jako „buněčné lepidlo“ a umožňují přesně kontrolovat, jak se buňky navzájem spojují, jak uvádí web Neuro Science News. Tento objev představuje významný krok na cestě ke stavbě tkání a orgánů, což je dlouhodobý cíl regenerativní medicíny.

Adhezivní molekuly se přirozeně vyskytují v celém těle a drží pohromadě desítky bilionů buněk ve vysoce organizovaných vzorcích. Tvoří struktury, vytvářejí nervové obvody a ovládají imunitní buňky. Adheze také usnadňuje komunikaci mezi buňkami, takže tělo funguje jako samoregulující se jednotka.

V nové studii publikované v časopise Nature vědci vytvořili buňky obsahující přizpůsobené adhezní molekuly, které se předvídatelným způsobem spojují se specifickými partnerskými buňkami a vytvářejí složité mnohobuněčné soubory. Vědcům se podařilo vytvořit buňky způsobem, který jim umožňuje kontrolovat, se kterými buňkami interagují, a také kontrolovat povahu této interakce. Nyní hledají způsoby, jak tuto buněčnou organizaci, která je klíčová pro schopnost syntetizovat tkáně s požadovanými vlastnostmi, řídit.

Čtěte také

Některé České restaurace trestají nedojedená jídla poplatkem. Kdo nedojí, připlatí si

21. 5. 2026

Foto: Kalifornská univerzita v San Franciscu

To, čím se daná tkáň liší, je do značné míry založeno na tom, jak pevně jsou její buňky propojeny. V pevném orgánu, jako jsou plíce nebo játra, je mnoho buněk spojeno poměrně těsně. V imunitním systému však slabší vazby umožňují buňkám proudit krevními cévami nebo prolézat mezi těsně spojenými buňkami kůže nebo tkání orgánů, aby se dostaly k patogenu nebo ráně.

Aby vědci mohli řídit kvalitu buněčných vazeb, navrhli adhezivní molekuly o dvou částech. Jedna část molekuly funguje jako receptor na vnější straně buňky a určuje, se kterými dalšími buňkami bude interagovat. Druhá část uvnitř buňky určuje pevnost vazby, která se vytvoří.

Tyto dvě části lze modulárně kombinovat a vytvářet tak různé přizpůsobené buňky, které se různými způsoby vážou na spektrum buněčných typů. Tyto objevy však mají i další využití. Vědci by například mohli navrhnout tkáně pro modelování chorobných stavů, aby je bylo možné snadněji studovat.

Čtěte také