Záhadný signál „Wow!“. Mimozemské vysílání nebo přírodní úkaz
Před téměř 50 lety, v roce 1977, zaznamenal astronom Jerry Ehman pomocí radioteleskopu Big Ear na Ohio State University neobvyklý signál, který trval 72 sekund a byl tak jedinečný, že Ehman na výtisk dat napsal „Wow!“. Tento záhadný signál, který stále zůstává nevyřešen, vyvolal spekulace o možnosti mimozemského původu. Nyní však vědci z Portorické univerzity pod vedením astrobiologa Abela Méndeze přišli s novou teorií, která naznačuje, že by mohlo jít o přírodní jev, píše portál IFLScience.
Nová hypotéza o původu signálu
Méndezův tým objevil v archivních datech observatoře Arecibo čtyři signály, které mají podobné frekvence jako slavný signál „Wow!“. Tyto signály pocházejí z okolí hvězdy Teegarden, červeného trpaslíka vzdáleného 12,5 světelných let od Země. Vědci spekulují, že by tyto signály mohly být způsobeny chladnými vodíkovými mračny, což by mohlo vysvětlovat i původ původního signálu „Wow!“.
Laserový nebo přírodní zdroj?
Signál „Wow!“ byl zachycen na frekvenci 1420 MHz, což je frekvence, na které vysílá mnoho přírodních objektů. Jednou z hypotéz je, že signál mohl být výsledkem silného výboje záření, který prošel chladným vodíkovým mrakem a vyslal intenzivní rádiový puls. Tento jev je známý jako maser, což je přírodní astrofyzikální laser vyzařující koncentrované rádiové světlo.
Přestože je nepravděpodobné, že by hvězda Teegarden mohla vyprodukovat tak silný záblesk, vědci nevylučují, že podobný jev by mohl pocházet z jiných kosmických objektů, například z magnetarů. Magnetary jsou neutronové hvězdy s extrémně silným magnetickým polem, které mohou emitovat tak silné záblesky, že je lze detekovat na obrovské vzdálenosti.
Další kroky ve výzkumu
Hypotéza Méndezova týmu by mohla vysvětlit všechny charakteristiky signálu „Wow!“ a naznačuje, že by mohlo jít o první zaznamenaný astronomický výbuch maseru na linii vodíku. Vědci plánují pokračovat v analýze archivních dat z observatoře Arecibo, která by mohla přinést další důkazy na podporu této teorie. Výsledky jejich dosavadního výzkumu jsou již k dispozici na platformě arXiv, přičemž plná publikace je teprve očekávána.
Zdroj: IFLScience