Z potopené sovětské ponorky stále uniká radiace na dno oceánu. Jak je to možné?

Od 90. let 20. století zůstává ponorka Komsomolec na dně oceánu. Kromě jaderného reaktoru měla ponorka také dvojici torpéd s jadernými hlavicemi, napsal server National Interest.

Vzhledem k poloze ponorky, která je téměř 1 000 kilometrů od hranic Sovětského svazu, stály sovětské námořní orgány před obtížnou volbou. Ponorka Komsomolec byla potopena v roce 1983 v Severodvinsku. Ponorka byla 121 metrů dlouhá, 11 metrů široká a 8 metrů vysoká a měla jeden jaderný reaktor a titanový trup. Ten byl lehčí a přitom pevnější než ocel a ponorka se mohla ponořit hlouběji než jakákoli jiná pod 900 metrů.

Oheň v hlubinách

Bylo 7. dubna 1989. V době nehody se ponorka nacházela v Norském moři v hloubce přibližně 380 metrů, tedy v maximální operační hloubce.

Podle fascinujícího hodnocení CIA prasklo v sedmém oddělení vysokotlaké vzduchové potrubí spojující hlavní balastní nádrže umožňující ponorce kontrolovat hloubku. Ačkoli jsou události poněkud zmatené, předpokládá se, že tam dopadnl na horký povrch olej a ve vysokotlakém vzduchu bohatém na kyslík začal bleskový požár.

Ponorka byla vybavena hasicím systémem na bázi freonu. Naplnění hořícího oddělení nehořlavým plynem by oheň udusilo. Hlavní inženýr Komsomolecu Valentin Babenko a velící důstojník kapitán prvního stupně Jevgenij Vanin otáleli s naplněním oddělení sedm freonem, protože uvnitř byl uvězněn námořník. Nakonec zavřeli sedmé oddělení ponorky a námořníka uvězněného uvnitř tím zabil.

Požár se nepodařilo uhasit a rozšířil se do oddělení číslo šest. Ponorka ztratila výkon a vrtule se přestávaly otáčet. Aby se zabránilo roztavení jaderných reaktorů, byla ponorka vypnuta a ovládací prvky nereagovaly. Téměř zázrakem se podařilo zahájit nouzové vynoření, při kterém byl do balastních nádrží vháněn vzduch, aby se ponorka dostala na hladinu.

Uvnitř ponorky zuřil požár. Vnitřek ponorky je tak rozpálený, že se pogumované sonarově absorpční obložení na vnější straně trupu roztékalo do moře. V 11:41 byl přijat nouzový signál kapitána Vanina. Sovětské námořní velení vědělo, že sovětská ponorka je někde v určitém stupni nebezpečí, ale nevědělo, jak velké nebezpečí nebo kde.

SOS

Ve 12:19 kapitán Vanin nedbal na sovětské šifrované vysílací postupy, vysílal signál SOS. Vzhledem k poloze Komsomolce, téměř 1 000 kilometrů od hranic Sovětského svazu stály sovětské námořní orgány před těžkou volbou. Mohly vyslat pomalejší záchranné vrtulníky, které sice mohly přistát na vodě, ale neměly dostatek paliva na cestu tam a zpět, nebo vyslat letadlo, které mohlo k ponorce vysadit vory, ale nebylo by schopno přistát.

Byl tedy vyslán čtyřmotorový letoun Il-38. Ten nemohl přistát na vodě. Za ideálních okolností by příprava letadla na nouzovou záchranu trvala téměř 90 minut. Let kapitána Petrohradského odstartoval z dráhy za pouhých 49 minut. Voda byla však téměř ledová, po 15 minutách v moři by zahynuli.

Po nějaké době se moře rozbouřilo a oheň uvnitř trupu se stával hůře kontrolovatelným. Kapitán Vanin vysílal: „Připravuji 69 lidí k evakuaci.“ Přestože letoun Il-38 shodil záchranné vory, některé se v moři ztratily a nebylo jich dost pro muže, kteří rychle ztráceli cit v končetinách a nemohli se na vorech udržet. Kapitán Vanin a šest dalších se stále snažil zabránit potopení ponorky. Když se ponorka potápěla, Vanin a pět dalších mužů skočilo do únikové kapsle.

Po 1 300 metrech ponorkou otřásl výbuch a uvolnil jejich únikový modul. Na hladině začlo rozbouřené moře po otevření poklopu zaplavovat únikový modul. Ten se rychle naplnil a unikl pouze jeden muž.

Následky

Od 90. let 20. století zůstává Komsomolec na dně oceánu. Kromě jaderného reaktoru měl také dvojici torpéd s jadernými hlavicemi. V roce 1992 vrak zkoumal tým vědců, kteří prováděli měření radiace.

Přestože naměřené hodnoty byly vysoké, usoudili, že oceán dostatečně zředí veškerou uniklou radiaci a že pokus o vyzdvižení ponorky by byl riskantnější než její ponechání na místě. Zdá se, že Komsomolec zůstane na dně oceánu navždy.

Zdroj: nationalinterest.org