Vláda začíná mluvit o povinné vojeně. V EU je to již běžné
Téma možného znovuzavedení povinné vojenské služby v České republice se v posledních měsících stává stále aktuálnějším. Přestože od zrušení povinné vojny uplynulo již 20 let, současná geopolitická situace a rostoucí napětí ve světě nutí politiky a odborníky znovu zvažovat různé možnosti, jak posílit obranyschopnost země a připravenost občanů čelit potenciálním hrozbám.
V kuloárech Poslanecké sněmovny i na půdě ministerstva obrany se čím dál častěji diskutuje o různých variantách, jak k otázce branné povinnosti přistoupit. Ačkoli návrat k modelu povinné vojny v podobě, v jaké fungovala před rokem 2004, kdy mladí muži strávili na vojně obvykle jeden až dva roky, se nejeví jako pravděpodobný, na stole jsou různé alternativy jako dobrovolná vojenská služba, povinná vojenská cvičení či například zapojení majitelů zbrojních průkazů.
Veřejnost vojnu odmítá
Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) se k otázce povinné vojny vyjádřila slovy: „V současné době znovuzavedení povinné základní vojenské služby neplánujeme. Vedeme ale interní debatu, jak maximálně zatraktivnit různé formy dobrovolného zapojení občanů do přípravy na obranu státu.“ Její slova naznačují, že ačkoliv se o plošném zavedení povinné vojny aktuálně neuvažuje, hledají se cesty, jak motivovat občany k dobrovolnému zapojení do obranných struktur státu.
Náčelník Generálního štábu Armády ČR generál Karel Řehka však připouští, že téma povinné vojny není zcela mimo hru: „Na to, abychom zavedli nějakou vojnu, na to je potřeba společenskou shodu, ale ta tu není.“
Prezident Petr Pavel, sám bývalý vysoký armádní činitel, se k tématu staví obezřetně. Ačkoliv nevylučuje možnost administrativních odvodů, které by státu poskytly přehled o počtu potenciálních branců, zdůrazňuje, že tento krok nelze vnímat jako předstupeň k obnovení povinné vojny.
Ve vládě je na stole několik modelů, jak by nová vojna mohla vypadat
Mezi zvažovanými variantami posílení obranyschopnosti se objevují i méně radikální návrhy, jako například dobrovolná vojenská služba po vzoru skandinávských zemí, kde jsou sice mladí lidé formálně odvedeni, ale reálně na vojnu nastupují především ti, kteří projeví zájem. Další možností je větší zapojení majitelů zbrojních průkazů či takzvané dobrovolné předurčení, kdy by zájemci nejprve podstoupili zdravotní prohlídku a výcvik by absolvovali až v případě zhoršení bezpečnostní situace.
Česká armáda v současnosti čítá přibližně 28 tisíc profesionálních vojáků a 4 300 příslušníků aktivních záloh. Průměrný věk vojáků z povolání je 37 let. Strategické dokumenty počítají do roku 2030 s navýšením počtu vojáků na 30 tisíc a příslušníků aktivních záloh na 10 tisíc. Velkou výzvou je přitom získání mladších ročníků, takzvaných mileniálů.
Vojenský analytik Lukáš Visingr k tomu dodává: „Klukům, co vyrostli s ovladačem od playstationu v jedné a iPhonem v druhé ruce může armáda poskytnout to, co jinde nedostanou: drony, kybernetické systémy, energetické zbraně a F-35. To je jediná šance.“
V poslední době se k povinné vojně vrací čím dál víc států
Mezi státy, které se k povinné vojně znovu uchýlily, patří například Švédsko, kde byla obnovena v roce 2018 po téměř desetileté pauze. Švédská vláda tento krok zdůvodnila zhoršující se bezpečnostní situací v Evropě a potřebou posílit obranyschopnost země. Litva se k povinnému odvodu vrátila dokonce již v roce 2015. Lotyšsko následovalo příkladu svého jižního souseda letos, kdy zavedlo povinnou jedenáctiměsíční službu pro muže ve věku 18 až 27 let.
O znovuzavedení branné povinnosti se v současnosti vážně diskutuje i v dalších evropských zemích. V Polsku byl loni zaveden nový systém dobrovolné placené vojenské služby, ale téma povinných odvodů je stále na stole. Německo, které profesionalizovalo svou armádu v roce 2011, také zvažuje návrat k povinnému výcviku mladých lidí. Debata se vede rovněž ve Francii, kde jednou z možností je měsíční vojenská příprava pro všechny občany ve věku 15 až 17 let. Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko jsou další země, kde se o povinné vojně v posledních letech mluví čím dál hlasitěji.
V některých zemích je vojna zavedena odjakživa
Je zajímavé se podívat i na evropské státy, kde má povinná vojenská služba dlouhou tradici a funguje nepřetržitě desítky let. Příkladem může být Finsko, kde muži nastupují k výcviku v 18 letech a stráví v armádě 6 až 12 měsíců. Podobný systém funguje i v sousedním Švédsku.
Dokonce i neutrální Rakousko má povinnou šestiměsíční vojenskou službu, kterou lze alternativně vykonat i v civilním sektoru. Švýcarsko je proslulé svým miličním systémem, kdy si odvedenci odnášejí zbraně domů a pravidelně se účastní cvičení až do věku 34 let.
[seznam-ads id="63251"] [seznam-ads id="63250"] [seznam-ads id="64854"] [seznam-ads id="64868"]