Unikátní operace: Samohybka Bohdana loni střílela na Hadí ostrov. Rusům zničila radar a donutila je utéct

Dlouho nebyly známy podrobnosti o tom, kde došlo k prvnímu nasazení nových ukrajinských samohybných 155mm houfnic 2S22 Bohdana. Jejich sériová výroba začala letos v lednu, k prvnímu ostrému bojovému nasazení jednoho prototypu ale došlo loni v červnu při dělostřelecké kampani na osvobození Hadího ostrova, píše server Mil.

Bohdana byla umístěna do palebného postavení na břehu poblíž města Vylkove na samém jižním cípu Ukrajiny. Odtud je to k Hadímu ostrovu zhruba 40 kilometrů. Bohdana působila vedle francouzské ACS CAESAR. Problematické bylo už umístění obou kolosů plovoucí plošinu, která je měla odvézt na místo, protože po písčité pláži se těžké houfnice nemohly pohybovat. Jako nevhodné se ukázaly i pontony, takže nakonec musel být použit speciální vodní jeřáb, který jednotlivé houfnice přenášel na plošinu.

Na palebnou pozici se houfnice přepravovaly speciální plovoucí plošinou. Vyplouvalo se už za noci, cesta trvala 3 – 4 hodiny. Vojáci si také dali velkou práci s tím, aby houfnice nebyly identifikovatelné radarem. Na stromy podél palebných pozic rozvěsili kovové pásky, takže při zaměření radarem „rozzářily“ celé široké okolí a skryly tak pozice samotných houfnic umístěných na nábřežní planině.

Problémy začaly hned první den: po prvních třech výstřelech vyhořely u bohdanečské samohybné houfnice těsnicí kroužky v hlavni. A Caesar to vzdal po prvních 20 výstřelech, u něj začal pro změnu vytékat olej. Zatímco armáda řešila otázku opravy dělostřeleckých systémů, ruská armáda zahájila raketový útok na pozice, ale minula je naštěstí o několik kilometrů. Dalším problémem ukrajinské armády bylo nastavení palby.

Drony, které armáda používala k monitorování Hadího ostrova z pobřeží, nemohly zprvu vyletět nad moře, protože aktivně pracovaly ruský systém včasné výstrahy Krasucha umístěný na Hadím ostrově. Ostrov byl sice sledován z bezpilotního letounu Bajraktar, ale jeho obraz nebyl jasný, protože se dron nemohl přiblížit blíže než 28-30 kilometrů, pak by dostal do dosahu nepřátelské protivzdušné obrany.

Snímky z Bajraktaru dostávalo velitelství operačního velitelství Jih, které odtud koordinovalo útoky. Armáda měla k dispozici podrobnou mapu rozmístění ruské techniky na Hadím ostrově, takže přesnost zásahu byla důležitá. Po prvních dnech provozu posádka zjistila, že může zásah nastavit s přesností na 20 metrů. Situace kolem použití dronů se radikálně změnila po té, co došlo k zásahům radaru. Hezky je to vidět na videu níže.

„Zvlášť snadné to bylo, když jsme jim rozbili radar a jejich protivzdušnou obranu. Tak krásně to vybuchlo a vybuchovalo to dlouho! A pak jsme si uvědomili, že signál dronů nic neruší,“ řekl Jevhen Grušovec, střelec houfnice Bohdana.

Celá palba probíhala ve směnách. Nejprve vypálil CAESAR, pak se odjel ukrýt a nastoupil raketomet BM-27 Uragan, po něm střílela Bohdana a tak stále dokola.  Zbytky střel byly rychle odstraněny, aby se neprozradila jejich poloha. Na tomto principu dělostřelci operovali více než týden – od 21. do 30. června. V den osvobození ostrova, 30. června, pracovala pouze samohybná houfnice Bohdana.

„Je třeba poznamenat, že ve skutečnosti každý výstřel zasáhl ostrov. Ten den měla posádka na směnu přidělených 50 nábojů, vystřelili jsme až 46 ran. Projektil letí směrem k ostrovu 90 sekund. Je ale potřeba nějaký interval, aby hlaveň měla čas trochu vychladnout. A tak jsme jeden po druhém posílali střely, takový monotónní systém ničení,“ řekl Grušovec. Poslední čtyři náboje byly ponechány po ruce pro případ, že by se ruská armáda rozhodla vyslat posily nebo evakuační misi. Ty byly skutečně použity, když Rusové evakuovali svoje vojáky zpět na Krym. Ostrov tím byl definitivně osvobozen.

Zdroje: mil.in.ua, armyrecognition.com