Umění výroby zbraní. Zajímavá historie československé pistole CZ-75
Československo mělo vždy překvapivou historii střelných zbraní. Například Britský lehký kulomet Bren vycházel z české konstrukce, stejně jako kulomet Besa, který byl vrcholem mnoha britských tanků a těžkých vozidel, píše server Cheaper Than Dirt. Bohužel když v roce 1948 převzali kontrolu nad Československem komunisté a veškerá výroba zbraní přešla pod přímou kontrolu státu.
Československo se odřízlo od světa a přerušilo veškerý obchod zpoza železné opony. Česká zbrojovka Uherský Brod (CZUB) patřila mezi jednu z mnoha zbrojovek vlastněných a provozovaných komunistickým státem. V roce 1969 však oslovila jednoho ze svých bývalých konstruktérů Františka Kouckého, aby se vrátil z důchodu a pracoval na svém oblíbeném projektu.
Pistole měla hmotnost 1000g bez nábojů, 1300g s náboji s kapacitou zásobníku na 15 nábojů. CZ 75 používá uzamčený závěr typu Browning s uzamykacími žebry před nábojovou komorou. U zbraně je docíleno poměrně nízkého zdvihu při výstřelu díky poměrně nízko situované ose hlavně. Většina modelů má možnost jednočinné střelby i dvojčinné střelby, ale existují i varianty pro vysloveně instinktivní sebeobrannou palbu na krátkou vzdálenost, kde na zbrani zcela chybí palečník pro manuální natažení kohoutu. Tím se minimalizuje možnost zadrhnut“ pistole o oděv při rychlém až překotném tažení z pouzdra či např. kabelky a uživatel musí při každém výstřelu překonat vyšší odpor spouště, čímž je prakticky vyloučena možnost nechtěného výstřelu.
Společnost chtěla navrhnout pistoli ráže 9 mm Parabellum, která by byla nová a inovativní. Protože technicky nebyl ve firmě zaměstnán, měl nad procesem návrhu plnou kontrolu a byla mu ponechána plná volnost při navrhování. Šedé zóny v českých a sovětských patentových zákonech mu umožňovaly podat „tajné patenty“, které bránily komukoli se dozvědět se o návrhu, ale také bránily komukoli jinému v zemi podat stejný návrh. Design, dokončený a vyzkoušený v roce 1975, se začal vyrábět v následujícím roce.
Trnem v oku Sovětskému svazu
Příběh je však ještě zajímavější. Pistole Para ráže 9 mm nebyla povolena pro vojenské účely, protože všechny státy Varšavské smlouvy používaly pistole Tokarev nebo Makarov. Zbraň, určená k prodeji za železnou oponou, byla pro sovětské země velkým „NE“. Navíc sovětské země nebo státní příslušníci neměli nárok na přihlašování patentů mimo východní blok, takže CZUB a Koucký nemohli chránit své duševní vlastnictví.
Další vrstvou obtíží byla nemožnost prodávat střelné zbraně ve Spojených státech kvůli zákonu o dovozu zbraní a vysokým clům vybíraným od komunistických zemí. Naštěstí pro ně, ale bohužel pro konstruktéry a výrobce, mohl kdokoli, kdo k tomu měl prostředky, CZ-75 volně kopírovat a klonovat. Italové, Číňané, Turci, Švýcaři, Izraelci, Filipínci, Američané a mnoho dalších zemí klonovalo a vyrábělo své vlastní verze, což umožnilo světu legálně vlastnit jednu z těchto „zázračných devítek“.
Foto: Sintray Colds / Pixabay
Klonovaná CZ-75 se stala velmi populární ve světě sportovní střelby. Protože sportovní střelba byla v Československu velmi populární, změnili pravidla a v roce 1985 povolili CZUB konečně prodávat tuto zbraň na domácím trhu. O čtyři roky později přinesla sametová revoluce návrat Československa do světa demokracie a česká armáda přijala CZ-75 jako svou oficiální poboční zbraň. Její modernizovaná verze CZ 75D Compact byla zavedena do výzbroje Policie ČR až v roce 2001.
Zdroj: cheaperthandirt.com