Tento typ oděvu si nikdy chytří lidi na sebe nevezmou, odhalili odborníci na módu
Oblečení není jen kus látky, který zakryje naši nahotu. Je vůbec první věcí, které si na nás druzí všimnou a tak jej můžeme vlastně částečně považovat i za jakýsi druh neverbální komunikace. Tím, co máme na sobě, tvoříme první dojem, nějak na lidi působíme a ti nás pak na základě našeho vzhledu hodnotí.
Bezdomovce si jistě jen málokdo představí v obleku, prezidenta v rockerském oblečení nebo manželku pastora v minisukni a výstřihem až k pupíku. To, jak se oblékáme, určuje nejen část naší vizuální identity, ale také odráží naše hodnoty, mnohdy i životní postoje a zájmy.
Problém může nastat, když se svého oblíbeného stylu nechceme vzdát ani v pracovním prostředí, které vyžaduje určitý dress code. Například při pohovorech hraje vhodný výběr outfitu jednu z klíčových rolí.
Pokud nepůsobíme dostatečně profesionálně, jen těžko můžeme předpokládat, že vysněné místo dostaneme, že s námi klient uzavře smlouvu nebo že nás budou kolegové, vedoucí a vůbec celá společnost brát vážně.
Ostatní vás vnímají na základě prvního dojmu
Představte si modelové situace jako jsou právě už zmíněný přijímací pohovor, důležitá schůzka, svatba nebo třeba první rande. To bývají případy, ve kterých si většina lidí snaží vybrat ten co nevhodnější a nejreprezentativnější outfit.
Ukazuje tím i to, že si druhé strany váží a že mu na ní záleží. Naopak člověk, který přijde i na takové zásadní akce oděn jako vagabund bude mít zřejmě příšerný styl i v soukromí a snadno si o něm lidé mohou začít myslet, že je hulvát, minimálně společenský.
Móda vždycky sloužila jako nástroj sebevyjádření. Nejrůznější excentričtí zpěváci jako třeba Prince koketovali i s ženskými kousky oblečení a s make-upem, různé výtvarnice na sebe poutaly výstředním typem oděvu schválně pozornost, zpěvačka Lady Gaga se svého času objevila ve výstředním looku vytvořeném ze syrového hovězího masa…
Toto všechno jsou ale umělci, celebrity a lidé, od kterých se jistá míra výstřednosti očekává a patří k jejich image. Pokud ale narazíme v obchodě na skladníka oblečeného v oděvu ze syrového masa, pravděpodobně zavoláme na policii a nebudeme mu za jeho extravagantní vkus tleskat.
Do cizích jazyků se nepouštějte…
Zkrátka občas vysílá oblečení nevhodné signály, což si mnohdy ani neuvědomujeme. Vůbec přitom nemusí jít o extrémní případ typu šaty z masa, jedním z největších nešvarů jsou totiž trička s potisky. Často se stane, že jsou například v angličtině a člověk, který neovládá jazyk ve výsledku vůbec netuší, co je na nich napsáno.
Jindy si naopak myslí, že oslní svým ostrovtipem. Odborníci na módu a etiketu se ovšem jednohlasně shodují, že tato rádoby humorná trička vytváří úplně opačný efekt. Často působí trapně a nepatřičně.
Dejme tomu, že je triko urážlivé, zahrnuje v sobě vulgarismy a my v něm vyrazíme například do kostela nebo na pracovní schůzku. Možná naše mikina shazuje ženy a my se v ní vydáváme na první rande. Co si taková dáma pomyslí, když se dočte, že „Žena patří do kuchyně“?
Velkým trapasem a barbarstvím je zvolit nápis urážející celou skupinu lidí. Nemusíme být ani politici nebo jinak mediálně exponované osoby, abychom pocítili stud. Dívat skrz prsty se na nás budou jak na ulici, tak třeba v práci. Nehledě na to, že mnozí zaměstnavatelé či klienti takové vylomeniny vůbec nestrpí.
„Paradoxem je, že existují určitá hesla, která by byli jedinci ochotni nosit pouze společně se svým partnerem nebo v rámci skupiny přátel, ale sami by se v nich cítili už daleko méně sebejistě,“ upozorňuje Carolyn Mair, certifikovaná psycholožka specializující se na oblast módy. Ta podotýká, že se často jedná například právě o urážlivá hesla či slogany nejrůznějších politických stran.
„Použité heslo nás pak přiřazuje do určité skupiny lidí. Při interpretaci hesla a toho, jak nás dále lidé vnímají, mohou hrát roli kulturní rozdíly, což to je obzvlášť rizikové u sloganů, které mají rádoby být humorné nebo ironické,“ dodala Mair pro web Who What Wear.
Vtípky jako znak neúcty
Ač působíte sebevíce mile, budou vás vnímat jako člověka bez citu ke společenským normám a možná i dokonce jako někoho bez empatie. To, co si oblékáme, není odrazem jen nás, naší povahy a hodnot, ale také způsobem respektu, který projevujeme okolí.
Pokud nápisy na našem oblečení druhé ponižují nebo znevažují nějaké vážné téma, dáváme hlasitě najevo svou neúctu ještě dřív, než vůbec stačíme otevřít pusu. I to je jeden z důvodu, proč se chytří lidé s vyvinutou emoční inteligencí podobným kouskům ze zásady vyhýbají.
[seznam-ads id="63251"] [seznam-ads id="63250"] [seznam-ads id="64854"] [seznam-ads id="64868"]