Ruský Frankenstein na Ukrajině. To je kříženec lodě a vozidla, kterého ukrajinci ukořistili

Poblíž Vuhladaru v Doněcké oblasti bylo viděno neobvyklé obrněné vozidlo MT-LB, na které Rusové namontovali věž z lodi a které Ukrajinci ukořistili. Vysvětlujeme jeho možnosti.

Válka na Ukrajině je plná překvapivých vynálezů na obou stranách a mezi ty nejzajímavější zatím patří například ukrajinská přestavba vozidla MT-LB na stíhač tanků nebo raketové dělostřelectvo krátkého dosahu. Na ruské straně jsme naopak měli hybrid dvou letadlových lodí a nyní máme případ, kdy byla protiletadlová věž umístěna na MT-LB používaném na ruských námořních plavidlech.

Podle všeho patří 1. samostatné motostřelecké brigádě Doněcké lidové republiky. Lidové milice od samého počátku používaly nejhorší vybavení, které pamatuje i doby carského Ruska. Nejnovější „vynález“ Rusů však Ukrajince ohromil.

Obrněné transportéry MT-LB jsou konstrukcí z 60. let 20. století, která byla původně navržena jako pásový dělostřelecký tahač pro protitankové kanóny T-12 Rapira, ale postupem času se používala jako obrněné transportéry vybavené velkorážním kulometem, jak uvádí server Army Recognition. Kromě toho je tento podvozek také základem pro raketové stíhače tanků 9P149 Šturm-S a kanónovou houfnici 2S1 Gvozdika.

V případě získaného příkladu se jedná o věž 2M-7 obsahující dva velkorážní kulomety KPV ze 40. let 20. století ráže 14,5 x 114 mm s protiletadlovým zaměřovačem, který dosahuje teoretické rychlosti střelby až 600 ran/min. Jedná se o přesně stejný náboj, který se používá v protitankových kanonech PTRD a PTRS a protitankových puškách Snipex Aligator používaných Ukrajinci.

Tento výkon mu umožňuje prorazit boční pancíř většiny obrněných transportérů a stěnové překážky v závislosti na použité munici. Nejběžnější je náboj B-32 se střelou s ocelovým jádrem a zápalnou směsí, ale používal se i náboj BS-41 se střelou s mnohem tvrdším jádrem z karbidu wolframu. V prvním případě máme schopnost prorazit 30 mm oceli na vzdálenost přibližně 500 metrů.

Zdroj: redakce, armyrecognition.com, Wikipedia