Ruská munice je v žalostném stavu. Zraní spíše uživatele, než nepřítele
Rusové mají již několik měsíců problémy s dostupností munice pro svou armádu, ale nejnovější snímky dodávané munice ukazují jen extrémně nebezpečný šrot. Vysvětlujeme, proč je tato munice nebezpečnější pro uživatele než pro nepřítele.
Válka na Ukrajině spotřebovává obrovské množství munice a obě strany se potýkají s logistickými problémy. Ukrajinci se zpočátku spoléhali na vlastní zdroje a na dodávky organizované zeměmi NATO z východního křídla, které jim fakticky předaly veškerý postsovětský arzenál, jímž disponovaly, spolu s municí. Následně se velmi významným dodavatelem munice pro postsovětské systémy stalo Bulharsko. Západní země hledaly na Ukrajině dodavatele v tak exotických lokalitách, jako je Pákistán a Súdán, jak uvádí sever Cepa.
Rusko se mezitím spoléhalo na své obrovské zásoby munice z dob SSSR, které však, jak ukazuje situace, konečně docházejí. Ještě kolem srpna 2022 byli Rusové schopni spotřebovat až 12 000 dělostřeleckých granátů denně, v následujících měsících však tato intenzita neustále klesala.
Velmi významným problémem pro Rusy bylo použití systémů M142 HIMARS Ukrajinci k ničení muničních skladů. Kromě toho bylo Ukrajinci během ofenziv v Charkovské a Chersonské oblasti obsazeno velmi mnoho ruských muničních skladů, jak psal server Euronews.
Je to o to důležitější, že ruský obranný průmysl není schopen uspokojit potřeby ruské armády, a tak v posledních měsících dokonce začal drancovat exportní produkci pro Ázerbájdžán. Rusko mělo také podle USA získávat munici ze Severní Koreje. Zároveň Rusové pravděpodobně dodnes prohledávají i ta nejhlubší zákoutí svých postsovětských zásob a berou v úvahu i to, co bylo ještě před několika měsíci považováno za šrot.
Smrtící šrot místo munice – to je to, co nyní Rusové na frontě získávají
Výsledkem je, že se na frontu posílá něco, co lze jen stěží nazvat municí. První fotografie ukazuje něco, co bývalo prachovou náplní dělostřelecké munice pravděpodobně ráže 122/152 mm, druhá ukazuje silně zkorodované náboje do automatického kanonu 2A42, třetí ukazuje zrezivělé zbytky munice do něčeho větší ráže a čtvrtá rovněž prachovou náplň dělostřelecké munice.
Stojí za zmínku, že ruská munice nikdy nebyla proslulá svou kvalitou a po několika desetiletích skladování „pod mrakem“ je pro uživatele jen smrtelnější. V důsledku desítek let vystavení atmosférickým podmínkám se může změnit konzistence střelného prachu a způsob jeho hoření.
V důsledku toho nemusí náplň střelného prachu hořet tak, jak by měla, ale vybuchnout jako bomba, přičemž vznikne obrovský tlakový ráz, daleko přesahující výrobní specifikaci. Pouze kvalita zbraně a štěstí pak rozhodnou o životnosti uživatele. Kromě toho se může stát, že zápalnice nevystřelí vůbec nebo tak učiní se zpožděním. Katastrofa může nastat i bez toho, aby se tato munice do zbraně nabíjela, protože k jejímu odpálení může stačit pouhý pád při výstřelu.
Zdroj: redakce, euronews.com, cepa.org, Wikipedia