Protiletadlové systémy S-300 mají skrytou funkci. Rusové je v zoufalství používají k útokům na pozemní cíle
S-300 jsou ruské protiletadlové systémy středního dosahu, které jsou schopny bojovat s cíli na vzdálenost až 150-200 km a ve výšce až 25 km. Ukázalo se však, že v době nedostatku řízených střel je Rusové začali používat k útokům na pozemní cíle. Vysvětlíme vám, jak je to možné.
Skutečnost, že Rusové začali používat protiletadlové rakety S-300 k útokům na pozemní cíle, oznámil gubernátor Nikolajevské oblasti Vitalij Kim. Podle něj bylo na cíle v jeho regionu vypáleno 12 raket. Přestože však byly doplněny o navádění pomocí GPS, nezasáhly své cíle. Systémy S-300 používají více modelů raket, ale k útokům se používají starší modely S-300PS.
Server The Drive naopak cituje výňatek z běloruských webových stránek Naviny z roku 2011, který zmiňuje schopnost systému S-300 útočit na pozemní cíle. Bělorusové prý úspěšně otestovali schopnost ostřelovat důležité cíle na území potenciálního protivníka vzdálené několik desítek kilometrů.
Kromě toho běloruský článek uvádí, že schopnost útočit na pozemní cíle zavedli vývojáři systému již v první variantě uvedené do provozu v roce 1979 a zachovali ji i ve všech následujících verzích.
Teoreticky je to možné, protože střely mají inerciální navigaci a komunikační spojení, takže s podporou přesnějšího systému GPS by měly být schopny zasáhnout větší stacionární cíle. Zde je třeba poznamenat, že poloaktivní radarové navádění nefunguje na pozemní cíle. Radarové navádění u systémů S-300 vyžaduje, aby radar řízení palby osvětlil cíl až do konce pro naváděcí hlavici střely.
Útok na pozemní cíle touto přesnější metodou by byl teoreticky možný pouze s vhodně upravenými letouny typu AWACS a v tomto ohledu má Rusko značné nedostatky.
Systém S-300 v roli raketového dělostřelectva
Střely systému S-300 mají poměrně velkou tříštivou a demoliční hlavici o hmotnosti až 180 kg, která dokáže napáchat velké škody, jak se přesvědčil ruský voják, když vystřelil z kulometu PKM na ukrajinské odpalovací zařízení. Další výhodou je vysoká rychlost letu střely 1900-2200 m/s, která velmi ztěžuje její zachycení.
Teoreticky tu tedy máme systém s dosahem srovnatelným s masově používanými ruskými odpalovacími zařízeními BM-30 Směrč s řízenými střelami. Nebyl by to však jediný případ použití jiné třídy střel k útoku na pozemní cíle, neboť ještě před několika týdny byly známy případy použití protilodních střel Bales k tomuto účelu.
Rusko jich má stále poměrně velké zásoby a výroba pokročilejších systémů, jako je Kalibr nebo Iskander, vyžaduje zahraniční elektronické komponenty, jejichž dodávky do Ruska jsou velmi omezené. To vedlo k zastavení výroby moderní výzbroje, příkladem je továrna na výrobu tanků v Uralvagonzavodu.
Zdroj: thedrive.com, Wikipedia