Přehlídka vítězství aneb jak se Rusko vysmívá samo sobě

Na tom, aby 9. května nad Rudým náměstím svítilo slunce, pracovali lidé. Den vítězství je víc než jen další výročí vojenského triumfu. Je to příležitost připomenout našim občanům, a mimochodem i celému světu, sílu euroasijské říše, jak napsal server Euronews. V roce 2022 je to obzvlášť důležité, protože svět se zdá být nepřesvědčený.

Těžko se Putinovi divit. Kdyby šlo vše podle plánu, Vladimir Putin by 9. května slavil ani ne tak vzdálené vítězství nad Německem, jako spíše čerstvý úspěch „speciální operace“, v jejímž důsledku by se v ulicích Kyjeva konala kopie moskevské akce.

Mezitím se nedostavil žádný úspěch. „Speciální operace“ se změnila v krvavý trapas, a jak zdůrazňují internetové vtípky, v Kyjevě je zákonně zvolený prezident, nikoli ten, kterého přivezli na bajonetech. Je tu výročí, ale žádný svátek. Na letošní oslavy nebyli pozváni žádní zahraniční představitelé. Nebyl tam ani spojenec ve službě, Alexandr Lukašenko.

Skromnější obsazení

Na první pohled je 77. výročí vítězství nad Třetí říší impozantní svou velkolepostí. 129 (podle jiné verze 131) vojenských vozidel a více než 10 000 vojáků a dětí z Junarmie, polovojenské mládežnické organizace financované Ministerstvem obrany Ruské federace, kterou kritici zlomyslně označují za Putinovu Hitlerjugend. Navíc desítky letadel letících ve formaci. To je vždycky působivé.

Jak informoval server The Conversation, Stojí však za povšimnutí, že rozmach letošního ročníku byl o něco menší než u Covidianu 2021. A nejde o absenci zahraničních hostů, ale o zmenšenou velikost přehlídky armády a menší počet vojenské techniky téměř o třetinu.

Válka o počasí

Účastníci si však mohli být jisti dobrým počasím. Jako každý rok se o slunečné počasí postarají příslušní „našeptávači mraků“. Jedná se o letce startující z letiště Čkalovskij. Hlídkují na obloze na předměstí Moskvy a rozprašují do vzduchu směs jodidu stříbrného a cementu.

Prach padající na mraky iniciuje kondenzaci – tvoří se kapky. Dne 9. května se na moskevské předměstí spustil liják, aby poté byla obloha nad Rudým náměstím bez mráčku. To na jedné straně zajišťuje příjemné podmínky pro účastníky i diváky, na druhé straně umožňuje působivou leteckou přehlídku s letadly letícími v malé výšce.

Takto to vypadá teoreticky, protože metoda výsevu mraků, ačkoli obvykle funguje, není dokonalá a lidé někdy boj s přírodou prohrávají. A nejde ani tak o 25kilogramový pytel cementu, který nevysvětlitelně spadl z nebe na jeden z domů na předměstí Moskvy v roce 2008, ale o liják, který slavnosti zkazil před třemi lety, nebo o sněhovou nadílku, která se objevila v roce 2017.

Letadlo soudného dne

Letos se zdálo, že absence mraků byla obzvlášť důležitá. Letadla letěla ve formaci „Z“, což je písmeno, které se v Rusku stalo symbolem pro-válečného hnutí nebo obecněji podpory neoimperiální politiky současného obyvatele Kremlu.

Organizátoři akce oznámili ještě něco: let zlověstného Il-80, unikátního stroje, který média barvitě popisují jako Létající Kreml nebo letadlo soudného dne, jak napsal server Business Insider. Létající Kreml je vzdušné velitelské stanoviště – obdoba amerického Boeingu E-4B. Letadlo bez oken bylo postaveno a vybaveno tak, aby poskytovalo cestujícím komunikaci v podmínkách, které panují po jaderném výbuchu a následném elektromagnetickém pulzu, který „usmaží“ nechráněnou elektroniku.

Přítomnost letounu Il-80 – 12 let po jeho posledním veřejném vystavení – je zprávou, která je součástí série hrozeb světu ohledně ruského jaderného arzenálu. V rámci těchto hrozeb měla během přehlídky projít tři samohybná mobilní odpalovací zařízení strategických raket RS-24 Jars, která mohou nést jaderné hlavice na vzdálenost 11 000 km.

Stejný ohlas mají i slova ruského moderátora Dmitrije Kiseljova. Ten nedávno připomněl ruský jaderný dron Poseidon, jehož výbuch by podle jeho názoru mohl způsobit radioaktivní tsunami a zničit britské ostrovy.

Takové hrozby mohly být před několika lety působivější. Dnes jsou již poněkud běžnější a jejich dopad se zdá být mnohem slabší než v nedávné minulosti. Zejména v kontextu slov francouzského ministra zahraničí Jeana-Yvese Le Driana, který na další Putinovu hrozbu reagoval slovy: „I my máme jaderné zbraně“.

Moskevské přehlídky: atomový strach

Tyto prezentace a hrozby je třeba zasadit do širšího kontextu, protože ruské vojenské přehlídky jsou více než jen symbolem moci impéria a příležitostí ke konsolidaci ruské společnosti kolem státotvorného mýtu. Je to příležitost předvést nové (nebo spíše odtajněné) vojenské vybavení a některými z nich pohrozit světu.

V roce 1960 svět ohromil pohled na gigantické atomové dělostřelectvo, kterým jsou samohybná děla 2B1 Oka, která střílela granáty ráže 420 mm na vzdálenost 47 km. Obavy z atomového dělostřelectva by se zmírnily, kdyby se předem zjistilo, že v době rychlého vývoje taktických raket nemá dělo smysl a pojezdové ústrojí se opotřebovává po 30 kilometrech.

V roce 1985 se objevilo i atomové překvapení a to systém 9K52 Luna-M. Znamením doby a změny v jaderné doktríně byla tentokrát prezentace nikoli strategických raket schopných proměnit města na jiných kontinentech v trosky, ale taktických zbraní určených k útoku na skupinu vojsk na vzdálenost až 70 km.

Během přehlídky v roce 2008 první velké akce svého druhu od rozpadu Sovětského svazu projížděla před tribunami samohybná odpalovací zařízení balistických raket Topol, vyráběná od 80. let.

Ukázka síly, ukázka slabosti

Letošní přehlídka se však netýkala pouze jaderných zbraní, ale také přehlídky konvenční vojenské techniky. V čele byl ruský symbol, tank T-34, následovaný T-72B3 , T-90M Proriv, T-14 Armata, bojovými vozidly pěchoty Kurganiec, BMP-2 a BMP-3, obrněnými vozidly Tajfun-K, samohybnými děly Msta-S, raketami Iskander a různými systémy protivzdušné obrany… Seznam vypadá impozantně, ale když se na něj podíváte trochu podrobněji, možná vás napadnou otázky, které by Vladimir Putin určitě nerad slyšel.

Tank T-14 Armata

Například o počtu vyrobených vozidel rodiny Armata. Nový tank, bojové vozidlo pěchoty a kolový transportér předvedený u příležitosti 70. výročí vítězství nad fašismem okamžitě vzbudily pozornost celého světa. I přes drobný neúspěch v podobě selhání tanku T-14 (byl příliš těžký a evakuační vozidlo jej nemohlo odtáhnout) se jevily jako nová kvalita a ukázka schopností ruského vojenského sektoru. Jak bylo oznámeno v roce 2015, do dnešního dne jich měly být tisíce.

Místo toho jsou jednotlivé jednotky daleko od operační připravenosti a na Ukrajině se používají tanky a bojová vozidla zkonstruovaná v 60. letech minulého století. Samotný věk zde není klíčovým problémem. Vojenské vybavení je stále složitější, jeho vývoj trvá roky a stojí obrovské peníze. Situace z dob studené války nebo druhé světové války, kdy několik let stará letadla nebo tanky zastaraly a byly nahrazeny novou generací, jsou nemyslitelné. Dnešní výzbroj je navržena tak, aby vydržela desítky let a díky modernizaci zůstala moderní a účinná po celá desetiletí.

T-34 je symbolem, ale čeho?

Problém je v tom, že západní země sice také používají vybavení zkonstruované během studené války, ale díky modernizaci se jejich schopnosti zvyšují a zároveň pracují na nové generaci zbraní. Rusko mezitím končí s modernizací například svých bojových letounů MiG-29 a Su-27 a nemá žádné nástupce.

„Bojové“ použití Su-57, které média zveřejnila, je spíše snahou ukázat, že ruská technika nové generace umí létat, než skutečnou generační obměnou. Zářným důkazem kolapsu je návrat ke stavbě strategických bombardérů Tu-160 – stroje, jehož dodávky byly zastaveny před více než 20 lety – propagandou propagovaný jako velký úspěch, napsal server Independent.

Proto legendární tank T-34 jedoucí v čele přehlídky – symbol sovětského vojenského úsilí za druhé světové války a jedna z ikon vítězství nad fašismem – jako by hrál opačnou roli, než bylo zamýšleno. Místo toho, aby nám připomínal sílu a slávu Rudé armády, stává se živým symbolem problémů ruské armády.

Analogií, které kremelská propaganda raději zamlčuje, je však mnohem více. Vezměme si například způsob vedení války. Začátek bojů na Ukrajině je skutečnou ukázkou konfliktu 21. století: když ruská vojska překročila hranice, nad ukrajinským hlavním městem přeletěl výsadek VDV (rusky vozdushno-diesantnye wojska – výsadkové vojsko), připravený zopakovat scénář z Afghánistánu. Tento konflikt, který byl rovněž plánován jako malá vítězná válka, nakonec začal odvážným náletem výsadkových jednotek na hlavní město, obsazením prezidentského paláce a atentátem na hlavu státu.

Nová válka, staré metody

Současně se zahájením války na Ukrajině byly zasaženy cíle po celé zemi – letiště, vojenské základny, pozice protivzdušné obrany, logistická centra. Frontou nebyla linie kontaktu mezi vojsky, ale celé území napadené země. Za úsvitu 24. února došlo k náletům z bezprostřední blízkosti, střelám s plochou dráhou letu vypáleným z moře a přesným útokům ze vzdálenosti stovek kilometrů.

Navíc – a na to se dnes snadno zapomíná – v prvních hodinách války ruská armáda odvedla svou práci. V tehdy klíčovém směru na Kyjev bylo tempo útoku – navzdory panujícímu nepořádku – působivé. Tři dny po zahájení války byly ruské tanky u Kyjeva a tuto fázi války – navzdory masakru WDW na letišti Hostomel – lze jen stěží hodnotit jinak než jako ukázku efektivity ruské válečné mašinérie.

Problémy začaly později. Když v roce 1943 STAWKA (sovětské vrchní velení) plánovala operaci na Dněpru, tedy osvobození levobřežní Ukrajiny z rukou skutečných fašistů (a ne těch, které si dnes vymyslela ruská propaganda), a obsazení dněperských předmostí a Kyjeva, vrhla do boje o Ukrajinu více než 2,5 milionu vojáků. 36 armád, 4 obrněné armády a 4 letecké armády. Moderní „speciální operace“ mezitím uvázla na rohu větších měst, která řídká armáda nebyla schopna dobýt.

Přehlídka mučitelů

Dnes je jasné, že i tento dočasný ruský úspěch, dosažený na samém počátku agrese, byl novou iterací Potěmkinovy vesnice. Rusko je schopno vést moderní válku, to ano, ale jen několik desítek hodin, protože poté mu chybí přesné a tudíž drahé zbraně.

Bez ní se plánovaná blesková válka na Dněpru změnila v krutou válku vedenou stylem, za který by se styděl i maršál Žukov: manévr nahradilo úmorné „rozmělňování“ nepřítele dělostřeleckými palbami, ničení celých vesnic a měst, po němž následoval vstup armády do nálevkovité měsíční krajiny.

Proto měla letošní moskevská přehlídka zcela jiný význam. Už to není oslava vítězství nad fašismem, kterou zemi nemohli upřít ani komentátoři neochotní k SSSR či Rusku. Donedávna svět obdivoval ruskou armádu, velkou a zocelenou dědičku vítězů u Stalingradu, Kurska a Berlína.

Dnes je zarážející vidět válečné zločince, jak zaujímají čestná místa na tribunách, zatímco před nimi pochodují pachatelé s krví zavražděných civilistů z Buči, Izjum či Mariupolu na bajonetech. Tolik zůstalo ze symboliky akce, jejíž název dnes zní jako nepříliš sofistikovaný výsměch: Přehlídka vítězství.

Zdroj: euronews.com, businessinsider.com, independent.co.uk, conversation.com, Wikipedia