Před 10 lety zemřel Steve Jobs. Nejdůležitější projekt v jeho životě mu nevyšel

Od smrti Steva Jobse uplynulo již 10 let a celý internet zaplavily články, které na generálního ředitele společnosti Apple vzpomínají. Místo abych však po tisící psal o tom, jak Jobs „založil Apple, pak dostal padáka a pak ho zachránil“, raději se s vámi podělím o to, co považuji za jeho největší, i když bohužel zpackaný projekt.

Jobs byl po mnoho let nejen příkladem technologického a designového vizionáře, marketingového génia a skvělého organizátora, ale také příkladem těžkopádného, samolibého chlapíka, který otravoval život všem, s nimiž měl co do činění.

Rychlý úspěch, velké peníze a sláva v mladém věku jistě vynesly na povrch a posílily mnohé špatné vlastnosti zakladatele společnosti Apple, které jsou pro tento typ osobnosti charakteristické. Netrvá dlouho a najdete řadu svědectví z 80. let o tom, jak Jobs ponižoval a špatně zacházel s lidmi nebo jak toxické bylo pracovní prostředí v jeho odděleních.

Zdá se, že z dlouhodobé obchodní perspektivy a určitě i z lidské perspektivy bylo nejlepším rozhodnutím Sculleyho jako CEO společnosti Apple vykopnout Jobse z firmy. Od tohoto okamžiku v něm začala pozitivní proměna, kterou sám Jobs o mnoho let později nazval „bolestivou, ale nezbytnou medicínou“.

Pobyt v NeXTu ukázal, že se Jobs dokázal rychle učit, atmosféra v této společnosti byla radikálně odlišná a s velkou částí spolupracovníků si Jobs udržel přátelské vztahy až do konce života. Tam také zkrotil své ego, které se projevilo například tím, že si osvojil schopnost zabíjet z osobního hlediska důležité projekty nebo otevřeně mluvit o svých chybách.

Ačkoli Jobs vždy chtěl vyrábět počítače, neohýbal realitu, ale v určitém okamžiku od jejich výroby upustil a zaměřil se na vývoj objektově orientovaného operačního systému a technologie WebObjects. To ho paradoxně vedlo k tomu, že se znovu ujal vedení společnosti Apple a vrátil se k výrobě zařízení.

Jobs ve svém druhém funkčním období v Cupertinu byl již jiným člověkem, jak vyplývá z vyprávění jeho kolegů, novinářů a rodiny. Je to vidět i na jeho projevech, z nichž mnohé lze najít na YouTube. Mimochodem, Jobsovy přednášky o podnikání a výrobě jsou skvělou a zcela bezplatnou lekcí jiného přístupu k výrobkům, marketingu a zákazníkům.

Jeho vítězství nad vlastními sociálními démony je ovšem silně zastíněno mnohem jednoduššími obchodními vítězstvími. Je však třeba poznamenat, že v jednom nezvítězil, a to ve vztahu s nejstarší dcerou Lisou Brennan-Jobsovou.

Jobs své chyby v tomto ohledu nenapravil a zdá se, že je ještě prohloubil. S dcerou se usmířil až ve chvíli, kdy věděl, že umírá. Na opravu tohoto projektu mu už nezbýval čas, což by nám všem mělo dát podnět k zamyšlení.

Příběh Jobse, který je pro mě nezpochybnitelnou technologickou a produktovou autoritou, nás může poučit o něčem důležitém i z čistě lidského hlediska: Na schopnosti spolupracovat s druhými lidmi se vyplatí tvrdě pracovat a rozhodně bychom neměli snahu o nápravu vztahů s blízkými odkládat „na někdy jindy“. I géniovi s miliardami na kontě může dojít čas.