Obrněné transportéry M113 na Ukrajině. Zažily válku ve Vietnamu
Na Ukrajinu již dorazilo několik stovek obrněných transportérů M113 z řady zemí NATO a Ukrajinci si je velmi pochvalují. Připomínáme historii a zajímavosti této relikvie z vietnamské války.
Obrněné transportéry M113, přestože jsou dnes již zastaralé konstrukce, jsou stále používány některými zeměmi NATO. Životnost těchto strojů se však chýlí ke konci, protože probíhá proces jejich nahrazování novějšími konstrukcemi a válka na Ukrajině je jejich poslední zastávko“. Většinu z nich darovaly USA (400 kusů), ale po několika desítkách kusů transportéry věnovaly i další země, například Austrálie, Litva, Německo a Španělsko. Transportéry M113 spolu s tanky Leopard 2 patřícími Španělsku odjely na Ukrajinu počátkem tohoto týdne.
Dodány byly především pěchotní a zdravotnické evakuační varianty transportérů, ale zasaženy byly i verze nesoucí minomety ráže 120 mm.
Transportéry M113 sice neposkytují takovou ochranu jako novější konstrukce, jako jsou M2A2 Bradley nebo bojová vozidla pěchoty Marder, ale v terénu, kde hlavní nebezpečí představují dělostřelecké šrapnely, si vedou velmi dobře.
Ve skutečnosti poskytují mnohonásobně lepší ochranu než civilní pick-upy a jiná terénní vozidla upravená pro polní účely. Díky pásovému podvozku si navíc M113 vedou v divočině lépe než kolové konstrukce.
Ukrajinci je vysoce hodnotí, zejména pokud jde o snadnost oprav. Jak uvedl velitel čety oprav obrněných vozidel, starší seržant Mychajlo, v rozhovoru pro portál Armyinform, konstrukčně má M113 mnoho společného s tamními populárními kombajny od firmy John Deere.
Z tohoto důvodu je každý ukrajinský mechanik, který přichází do styku se zemědělskou technikou, schopen se rychle naučit opravovat vozy M113. Jeden Ukrajinec se žertem zmínil, že M113 jsou kombajny, které místo obilí sekají nepřátele.
Mechanici si navíc pochvalují přístup západních inženýrů, který jim usnadňuje práci, protože pro vyjmutí daných komponentů není nutné rozebírat celý transportér. Chválí také kvalitu zpracování, protože například olejový a palivový systém je těsný a netěsní, jako je tomu u sovětských konstrukcí.
Zelený drak z Vietnamu
Historie obrněného transportéru M113 sahá až do 50. let 20. století, kdy se Američané rozhodli navrhnout uzavřený transportér, který by byl obojživelný a mohl být přepravován letadly C-130. V té době se již objevilo několik návrhů, které se týkaly i obrněných transportérů M113, jak uvádí server Military Today.
Požadavky na hmotnost na druhou stranu znamenaly, že použití oceli pro přepravní potřeby 11 vojáků, velitele (který zároveň plní funkci střelce) a řidiče nepřipadalo v úvahu. Z tohoto důvodu společnost FMC (Food Machinery Corp.) použila hliníkové slitiny. Výsledkem práce bylo pásové vozidlo o hmotnosti přibližně 10 tun, schopné vzdušné přepravy a překonávání vodních překážek, poskytující ochranu posádky před střepinami a ručními zbraněmi, které bylo nakonec zavedeno do služby v roce 1960.
Výzbroj zase zpočátku tvořil velkorážový kulomet Browning M2 (Ma Deuce) umístěný na střeše, ale brzy se ukázalo, že nedostatek krytu pro střelce představuje značný problém, jak ukázala válka ve Vietnamu. To způsobilo značný počet obětí mezi kulometčíky, kteří si improvizovaná řešení konstruovali sami.
Transportér M113 byl velké konstrukce, neboť byl přibližně 4,9 m dlouhý, 2,9 m široký a 2,5 m vysoký, což mu v kombinaci se zelenou kamufláží vysloužilo mezi Vietnamci označení „zelený drak“. Konstrukce nosiče M113 byla také dobrým základem pro řadu speciálních vozidel, z nichž jedním z nejobávanějších byla varianta M132 Armoured Flamethrower, kterou Američané neoficiálně pokřtili „Zippo“.
Zajímavý byl také velmi zajímavý přístup Američanů k osádkám, které se učily, jak svá vozidla udržovat. Není žádným tajemstvím, že složité a komplikované příručky pro údržbu, které obvykle měly podobu tlustých knih nebo dnes PDF o desítkách či dokonce stovkách stran, nebyly a stále nejsou uživateli nejraději čteny.
Američané se proto rozhodli vytvořit sérii komiksů popisujících nejčastější problémy a způsoby jejich řešení co nejpřístupnější formou. Takto vznikla například série komiksů pro transportér M113 s problémy, jako jak zabránit požáru v motorovém prostoru nebo jak vyměnit palivové čerpadlo či vzduchový filtr. Nápadu se chopili i Ukrajinci, kteří tyto komiksy přeložili a přizpůsobili novějším verzím transportérů M113.
M113 se po modernizaci šíří v rámci NATO
Poučení z vietnamské války vedlo k modernizaci transportérů M113 ve vlastnictví americké armády, přičemž nejvýznamnější změny přinesla verze M113A3 z 80. let. Ty zahrnovaly mimo jiné použití protistřepinových vložek uvnitř vozidel nebo přidání dodatečných vnějších pancéřových paketů, které měly zajistit ochranu proti palbě DSzK wkm. Alternativně se používal také tyčový pancíř, který poskytoval ochranu proti jednohlavňovým granátům z protitankových granátometů RPG-7.
To vedlo ke zvýšení hmotnosti na přibližně 12,5 tuny, což si vyžádalo použití výkonnějšího vznětového motoru o výkonu 275 koní. Jedná se prozatím o poslední modernizaci americké armády, kde jsou vozidla M113 pomalu nahrazována novějšími obrněnými víceúčelovými transportéry (AMPV).
Jinak je tomu v případě zahraničních uživatelů, neboť během studené války se transportéry M113 rozšířily po zemích NATO i mimo ni, z nichž některé je v různých podobách používají dodnes. Celková výroba M113 činila více než 80 000 kusů v nejméně 40 variantách, jak píše web Army Technology.
V americké armádě sloužily M113 například jako protiletadlové systémy M163 VADS, stíhače tanků s odpalovacími zařízeními protitankových řízených střel TOW nebo samohybné minomety. Američané je dokonce používají při testech autonomních platforem.
Zdroj: redakce, armyinform.com.ua, military-today.com, army-technology.com