Nezničitelné želvušky přežily experimenty s vakuem, mrazem, radiací i ohněm

Želvušky jsou miniaturní tvorové, kteří se pyšní titulem nezničitelný živočich. Ví se o nich dlouhodobě, že jsou schopné přežít v prakticky jakémkoliv prostředí včetně vakua nebo radiace. Vědci na ně mají spadeno a provedli s nimi řadu až šílených experimentů, píše server Business Insider.

Želvušky dorůstají velikosti 0,5 až 1,5 milimetru a jsou tedy pozorovatelné pouhým okem. Jejich tělo je obaleno chitinózní schránkou, která je chrání před okolními vlivy, ale sama o sobě by jim k titulu nejodolnější živočich planety nestačila. K tomu je potřeba ještě jedna supereschopnost, tzv. anabióza. Při ní dojde k vyplavení cukru trehalózy do organismu a následně se převede do struktury podobné sklu . Tahle extrémně odolná schránka ochrání celou buněčnou strukturu želvušek. Ani to však není všechno. Želvušky mohou také snížit podíl vody ve svém těle z 85 na pouhá 3 procenta. V tu chvíli se začnou podobat suchému vyschlému zrnku prachu. A tepre v této podobě jsou schopny přežít hrůzy, které pro ně vědci připravili.

V roce 2021 vyslala NASA do vesmíru 5 000 želvušek v rámci zásobovací mise na Mezinárodní vesmírnou stanici. Nebylo to poprvé, želvušky se podívaly do vesmíru i v roce 2007, kdy vyslal evropský tým vědců na oběžnou dráhu Země 3 000 želvušek. Ty se ale nacházely na vnější straně kosmické lodi po dobu 12 dní. Když se vrátily na Zemi, vědci zjistili, že 68 procent z nich přežilo. V dubnu roku 2019 se izraelská lunární sonda zřítila na povrch Měsíce. I ona měla na palubě tisíce dehydratovaných želvušek a vědci se domnívají, že mnoho z nich havárii přežilo.

V roce 2016 vědci z japonského Národního institutu polárního výzkumu zkoumali želvušky získané ze vzorku zmrzlého mechu odebraného v Antarktidě v roce 1983. Po jejich rehydrataci vědci je vědci úspěšně oživili. Podle dat byly želvušky zmrzlé v ledu více než 30 let. Vědci navíc zjistili, že se mohou úspěšně rozmnožovat i po desítkách let v takto mrazivých podmínkách.na základě laboratorních pokusů tardigrádi přežívají i při -227 stupních Celsia. To je podle NASA více než dvojnásobek nejnižší teploty, která kdy byla na zemském povrchu pozorována.

Je známo, že želvušky mohou přežívat při vysokých teplotách a žijí i v nejextrémnějších prostředích na Zemi, jako jsou hlubokomořské průduchy, horké prameny a bahenní sopky. Při experimentu z roku 2020 byly dlouhodobě vystaveny vysokým teplotám ve vřící vodě, kdy polovina želvušek ve výzkumném vzorku uhynula. Druhou polovinu se ale podařilo přivést zpět k životu. Vědci přesto považují odolnost k vysoké teplotě za Achillovu patu želvušek.

Vědci přišli také s myšlenkou, že by želvušky mohly být jakýmsi šiřitelem života na jiných planetách. Stačilo by je tam vystřelit. V experimentu z roku 2021 vědci nabili nylonovou střelu s želvuškami ve stavu anabiózy do speciálního vysokorychlostního plynového děla a vystřelili je do písečného terče různou rychlostí. Náraz kolem 500 metrů za sekundu některé želvušky přežily. Náraz v rychlosti vyšší než 825 metrů za sekundu už nepřežila ani jediná.

Želvušky si zkrátka užily s vědci své. Jsou jediným živočišným druhem na světě, který prošel takovou škálou experimentů a většinu z nich přežil.

Zdroje: businessinsider.com