Nevyřešená záhada sovětských jaderných zbraní v Československu

Podle zápachu plísně, rozpadajícího se betonu a elektroniky pokryté sazemi je těžké uvěřit, že ještě před několika desítkami let byl tento opuštěný bunkr asi hodinu cesty severovýchodně od Prahy v první linii globálního vojenského konfliktu. Kdysi byla tato základna přísně střeženým, přísně tajným zařízením, protože se zde v Evropě střetávaly jaderné síly sovětského bloku a NATO, napsal server Rferl.

V roce 1966 se na jihu tehdejšího Československa konalo vojenské cvičení Varšavské smlouvy na Vltavě. Podle simulace si obě strany do doby, než se usadil prach, vyměnily 252 jaderných úderů o celkové výbušné síle 59 megatun. Předpokládané ztráty: 57 000 vojáků a 2,5 milionu mrtvých civilistů. Na každého zabitého vojáka připadá 48 civilistů.

Historie sovětských vojenských aktivit v Československu během studené války je stále do značné míry temným tajemstvím, přičemž mnoho klíčových dokumentů se nachází v uzavřených ruských archivech. Ačkoli je jasné, že v zemi byly vybudovány skladovací bunkry pro sovětské jaderné hlavice a byly zde umístěny systémy pro odpalování raket, není jisté, zda se samotné hlavice do země vůbec dostaly.

„Československo nikdy nemělo možnost potvrdit, zda ve skladovacích bunkrech byly hlavice,“ řekl tenkrát český historik Prokop Tomek televizi. „Dalo by se to potvrdit pouze studiem sovětských archivů, které jsou nyní archivy Ruské federace.“

• 

Československo se mohlo pochlubit jednou z nejmohutnějších armád východního bloku, která čítala téměř 200 000 mužů. „V dnešní době se politici dohadují, kolik utratit za armádu,“ říká český novinář a bývalý československý voják Jan Gazdík. „Máme vydávat 2 procenta HDP, podle dohody NATO o výdajích na obranu, ale Česká republika této hranice nedosahuje a bůhví, kdy jí někdy dosáhne. Ale tehdy se na armádu vydávalo až 17,5 procenta HDP. Už tehdy lidé z armády chápali, že to ničí ekonomiku.“

SS-1 Scud-A

V letech 1961 a 1962 Československo souhlasilo s hostováním raketových systémů s jadernými hlavicemi, které poskytl Sovětský svaz, a byly vytvořeny tři raketové brigády – oficiálně nazývané dělostřelecké brigády. Podle dohody byly v Sovětském svazu uskladněny hlavice pro rakety SS-1 Scud-A a taktické rakety Luna, které měly být v případě nouze dopraveny do Československa do 18-22 hodin. V průběhu desetiletí byly tyto jednotky modernizovány a dovybavovány raketami s doletem až 300 kilometrů schopnými nést hlavice o síle od 10 do 500 kilotun.

• 

V roce 1964 však Varšavská smlouva provedla v Polsku cvičení, které přesvědčilo sovětské vojenské plánovače, že návrh dodat hlavice do 22 hodin je beznadějně optimistický a že riziko jejich zničení během přepravy je příliš velké. Moskva se rozhodla vybudovat skladiště hlavic ve východním Německu, Polsku, Maďarsku, Bulharsku a Československu.

Následujícího roku podepsal tehdejší československý prezident Antonín Novotný dohodu o vybudování tří bunkrů pro skladování hlavic do začátku roku 1967 podle plánů a zařízení dodaných Moskvou. Objekty měly být obsluhovány sovětskými vojsky, což byl významný posun, protože před touto dohodou bylo Československo jedinou zemí Varšavské smlouvy, která neubytovávala žádné sovětské jednotky.

Akce Javor

V letech 1966-1969 byla pod krycím názvem Javor vybudována tři zařízení v Milovicích, Ralsku a Míšově. Celkem měly tyto tři objekty kapacitu pro uložení 576 bojových hlavic. Byly postaveny tak, aby vydržely přímý zásah třímegatunovou jadernou bombou.

• 

Oficiálně byla tato zařízení vysvětlována jako speciální komunikační uzly, což údajně bylo sděleno stavebním dělníkům a československým vojenským strážím. Pravdu znala jen desítka Čechů – prezident, premiér, šéf komunistické strany a nejvyšší vojenští velitelé. Vojenské plánování Varšavské smlouvy zůstává z velké části tajné, ale československá vojenská doktrína z roku 1989 byla zveřejněna.

„V případě vojenského konfliktu by první akcí bylo přesunutí 15 československých divizí směrem na západní Německo,“ řekl Tomek v rozhovoru pro ruskojazyčnou stanici RFE/RL. „Přijali by obrovské ztráty. Západní vojenští atašé, kteří studovali naši a sovětskou armádu, se domnívali, že sovětská armáda, která by se přesunula za Čechoslováky, je dobře vycvičená a poslušná a její vojáci jsou zvyklí bojovat až do konce a vítězit.“

• 

V období liberálního Pražského jara v roce 1968 vystoupili někteří českoslovenští vojenští odborníci proti plánování Varšavské smlouvy a navrhli, aby Československo vypracovalo vlastní vojenskou strategii založenou na svých národních zájmech. Vydali Memorandum-1968, které podepsalo 42 důstojníků a specialistů včetně rektora pražské Vojensko-politické akademie.

Tento dokument rozzlobil sovětské maršály natolik, že začali zasahovat. Jakmile sovětská vojska vstoupila do země v srpnu 1968, byl rektor a vedoucí skupiny generál Václav Prchlík uvržen do vězení. Všichni ostatní autoři a signatáři Memoranda-1968 byli vyhozeni z armády. Nemohli nikde najít práci. A tak se naši nejlepší vojenští teoretici nakonec živili jako překladatelé, zedníci nebo pomocníci na statku.

• 

Rakety a básnička

V osmdesátých letech Sověti rozmístili rakety s vícenásobnou hlavicí SS-20 s doletem 5 000 kilometrů. Tím se celá Evropa dostala na dostřel raket umístěných v Sovětském svazu. Spojené státy reagovaly rozmístěním raket Pershing-2 a Tomahawk.

Sovětská armáda však raketové brigády v Československu udržovala téměř až do sametové revoluce v roce 1989. Staženy byly v roce 1988 poté, co Spojené státy a Sovětský svaz podepsaly Smlouvu o jaderných zbraních středního doletu (INF).

• 

Opuštěné sklady chátraly a staly se terčem rabování a vandalů – až na jeden

Bunkry v Misově byly po sametové revoluci využívány k různým účelům, mimo jiné jako skladiště měny z komunistické éry, která byla stažena z oběhu. Nyní zde milovníci historie otevřeli soukromé muzeum. Záhada, zda byly v Československu rozmístěny skutečné jaderné hlavice, však zůstává uzavřena v ruských archivech.

• 

Historik Tomek řekl, že souhlasí s tím, že je pravděpodobné, že hlavice byly do země dovezeny na konci 70. nebo na začátku 80. let, kdy vrcholila konfrontace se Západem. „Osobně si myslím, že ke konci 80. let, v době Gorbačovovy perestrojky a zahájení odzbrojovacích jednání, už byly odstraněny,“ řekl. „Pokud tady byly, tak to bylo v 70. a na začátku 80. let. Ale to je jen teorie, která vychází z tehdejší sovětské politiky.“

Zdroj: rferl.org, Wikipedia