Mýty druhé světové války aneb jaké to bylo platit Britům za polské ozbrojené síly

Druhá světová válka dodnes skrývá mnoho záhad, které stále překvapují nejen badatele a historiky. Přestože od konce tohoto krvavého konfliktu uplynulo již téměř 80 let, stále objevujeme nové stránky této historie.

Zároveň si díky modernímu výzkumu a přístupu ke kdysi tajným dokumentům můžeme ověřit mnohá fakta a podívat se na tento konflikt věcně a objektivně. Kromě toho máme možnost vyvrátit mnoho mýtů, které stále přetrvávají v literatuře a vzpomínkách na tato léta. Tehdy byla realita poněkud ohýbána pro aktuální potřeby propagandy. Mnoho věcí bylo zjevně přehnaných a mnoho věcí bylo zatajeno, aby válečné poselství mohlo povzbudit ducha a morálku armády a veřejnosti, jak píše web Winston Churchill.

O druhé světové válce a během ní vzniklo mnoho mýtů, které bohužel přetrvávají dodnes. Mnozí z nás věří věcem, které ve skutečnosti byly jinak. I dnes mnozí politici a nekvalitní historici opakují výmysly válečné a poválečné propagandy, aniž by se obtěžovali ověřit, zda jsou pravdivé.

Dnes se podíváme na případ, na který se čas od času odvolává řada politiků a politiků různého ražení, a sice na směnku na částku 107 650 000 liber (dnes cca 3 miliardy Kč), kterou údajně Velká Británie vystavila Polsku za půjčku pohonných hmot, letadel, letišť, potravin, ubytování, munice atd. v letech 1939-1946.

Kde se tento mýtus vzal?

Exilová vláda Polské republiky v dohodě uzavřené s Velkou Británií 5. srpna 1940 oficiálně uvedla, že náklady na vybavení a udržování polské armády jsou plně na straně polských úřadů. Za tímto účelem poskytla vláda Velké Británie řadu půjček, které měly být splaceny po skončení války. Dnes to můžeme hodnotit jinak, ale v té době to bylo jedno z nejrozumnějších řešení. V opačném případě by polští občané byli přísně odvedeni do ozbrojených sil britského impéria a jejich role v protihitlerovské koalici by byla zcela ignorována.

Vláda Polské republiky to z pochopitelných důvodů nemohla dopustit, a tak byla podepsána dohoda, na jejímž základě byly vytvořeny další polské jednotky, podřízené polským orgánům. Díky této dohodě se navíc podařilo zachránit polské civilisty, kteří byli v roce 1942 evakuováni ze SSSR společně s armádou generála Władysława Anderse. Více než 40 000 polských žen a dětí našlo útočiště v mnoha táborech v Íránu, Libanonu, Indii, Mexiku, na Novém Zélandu a v mnoha afrických zemích.

Tam se zotavili z nelidského zacházení v Sovětském svazu a děti, z nichž mnohé byly sirotky, dostaly možnost pokračovat ve vzdělávání v mateřském jazyce a dokonce získat povolání. Tito mladí lidé se měli stát novou generací obrozeného Polska. Bohužel se tak nestalo a území Polska se na dlouhá léta ocitlo pod chapadly komunistického Ruska, které v Polsku ustavilo komunistickou vládu zcela podřízenou SSSR.

Zajímavé je, že krátce po vstupu Spojených států do války v prosinci 1941 a díky zákonu Lend Lease Act přestala být otázka vyrovnání polských závazků palčivým problémem. Od 1. ledna 1943 přestalo britské ministerstvo letectví účtovat polskému letectvu jakékoli náklady, protože je považovalo za zcela zbytečné vzhledem k americkým finančním a materiálním závazkům.

Kromě toho byla 29. června 1944 uzavřena další dohoda s britskou vládou, která se definitivně zřekla všech vojenských poplatků za působení polských ozbrojených sil na Západě. Koneckonců, je obtížné žádat peníze od spojence na vybavení a pohonné hmoty, z nichž většinu Británie stejně dostala do USA zdarma díky zákonu o půjčce a pronájmu. Jednalo se o zákon podepsaný 11. března 1941, který prezidentovi Spojených států umožňoval prodávat, převádět vlastnictví, vyměňovat, pronajímat, půjčovat a jinak poskytovat jiným vládám jakékoli obranné produkty.

Stručně řečeno to umožnilo ukončit zdání neutrality USA a umožnilo poskytnout Británii a dalším spojencům jakoukoli vojenskou pomoc.

Sovětský vliv

Po skončení války se Polsko ocitlo v sovětské sféře vlivu a dohody uzavřené s polskou exilovou vládou pomalu přestávaly platit. Naneštěstí pro Poláky západní spojenci uznali legitimitu komunistické vlády národní jednoty, dosazené SSSR. Již v roce 1946 podepsala Varšava s Velkou Británií dohodu, na jejímž základě byl zrušen celý dluh za vybavení a zásobování polských ozbrojených sil v době války, tedy více než 73 milionů liber (dnes cca 2,1 miliardy Kč). Navíc bylo dohodnuto, že Varšava pozastaví proplácení žoldu, který britská vláda vyplácí polským vojákům. V praxi se Britové ani nepokusili nárokovat značnou částku 47 milionů liber (dnes cca 1,4 miliardy Kč). Stejně tak byly Brity hrazeny veškeré náklady na činnost Sboru pro přípravu a nasazení, který prováděl demobilizaci vojáků polských ozbrojených sil a připravoval je na profesionální práci v civilním sektoru. To zahrnovalo přesídlení do Polska nebo, pokud se odmítli vrátit do své vlasti, možnost emigrace do téměř kterékoli země na světě.

Jediná platba, kterou chtěla komunistická vláda vymoci, byla 33 milionů liber (dnes cca 990 milionů Kč) na polskou civilní správu udržovanou v Británii, na náklady spojené s přesídlením a na udržování civilních uprchlíků téměř ve všech koutech britského impéria. Patřily sem také platby na polské sociální dávky a výdaje na polské školství. Nejzajímavější je, že Britové si byli vědomi toho, že Polsko poškozené válkou může mít potíže s plněním svých závazků. Proto rychle snížili své nároky na částku 13 milionů, z níž byly skutečně odebrány pouze 3 miliony liber, ze zlatých rezerv vyvezených z Polska v roce 1939 a do té doby uložených v Bank of England.

Zbývajících 10 milionů liber (dnes cca 300 milionů Kč) mělo být splaceno ve výhodných ročních splátkách během následujících 15 let. Pravděpodobně jsme tento dluh nikdy plně nesplatili a ani následující vlády Velké Británie, pamatující na polské válečné úsilí na straně Spojenců, se nějak nestaraly o to, aby tento dluh požadovaly splatit.

Ve skutečnosti Velká Británie a USA obětovaly Polsko na Jaltské konferenci a uvrhly Poláky na dlouhá léta do náruče Stalinova sovětského Ruska. Předzvěst toho jsme zažili již v roce 1939, kdy se na konferenci v Abbeville Francouzi a Britové v rozporu s podepsanými dohodami rozhodli nepřijít Polsku s reálnou pomocí. A dodnes si připomínáme prosovětský postoj administrativy Franklina Delano Roosevelta, která se hemžila ruskými agenty a lobbisty.

Zdroj: winstonchurchill.org, Wikipedia