Mluví s vámi, ale nedívá se vám do očí? Odhalujeme skryté signály podle psychologů

Je to situace, kterou zažil snad každý. Bavíte se s někým, kladete otázky, sdílíte myšlenky, a přesto máte pocit, že se s vámi ten druhý úplně nespojuje. Jeho pohled bloudí po místnosti, ulpívá na obraze na zdi, sleduje projíždějící auto za oknem, zkrátka kdekoliv, jen ne ve vašich očích. Způsobí to ve vás nutkavý pocit, že něco není v pořádku. Ale co přesně? Je to projev nezájmu? Nebo snad lži? Pravda, jak to tak často bývá, je mnohem složitější.

Studie ukazují, že lidé, kteří udržují oční kontakt, jsou vnímáni jako důvěryhodnější a upřímnější. Nedostatek očního kontaktu naopak může vyvolat dojem nejistoty, nezájmu, nebo dokonce lhaní. Absence očního kontaktu může být vnímána mnoha způsoby, a ne vždy je důvodem neupřímnost. Ve skutečnosti existuje celá řada faktorů, které mohou hrát roli.

Důvody, proč se člověk dívá jinam při mluvení

Odvracení pohledu během konverzace je běžnější, než si myslíte, a málokdy znamená, že vám daný člověk lže nebo nevěnuje pozornost. Ve skutečnosti existuje celá řada důvodů, proč se lidé dívají jinam při mluvení, od neurologických odlišností až po kulturní zvyklosti.

1. Na vině může být ADHD

Pro neurodiverzní jedince, jako jsou lidé s autismem či ADHD, může být oční kontakt hotovým utrpením. Udržet pohled znamená obrovské  vypětí, které je může odvádět od samotné konverzace. Pro osoby s autismem je intenzita očního kontaktu často až příliš dráždivá. A co teprve ti s ADHD. Jejich potřeba neustálého pohybu a změn v soustředění způsobuje, že jejich pohled neustále bloudí po místnosti. Ale pozor, neznamená to, že vás neslyší! Právě naopak, odvrácení pohledu jim umožňuje lépe se zaměřit na vaše slova.

2. Jsou to introverti

Zatímco extroverti přímo „hltají“ energii ze setkání s lidmi a oční kontakt je pro ně základním kamenem budování vztahů, introverti to vidí úplně jinak. Pro ně může být intenzivní pohled do očí doslova vyčerpávající. Proč? Protože introverti často potřebují čas na to, aby si vše promysleli uvnitř sebe, a oční kontakt jim to soustředění může pořádně rozhodit.

Když odvrátí zrak, lépe se ponoří do vlastních myšlenek a dokáží je jasněji vyjádřit. Ale pozor, to neznamená, že by byli nespolečenští! Jen mají svůj unikátní způsob, jak komunikovat s okolím.

3. Potřebují se soustředit

Představte si, že vám někdo položí opravdu zapeklitou otázku. Abyste mohli dobře odpovědět, musíte se ponořit do své mysli a vylovit ty správné informace. V takových chvílích mnoho z nás automaticky odvrací zrak, aby eliminovali rušivé elementy a mohli se plně soustředit na formulaci své odpovědi. Stejně tak někteří lidé odklánějí pohled, když poslouchají, aby se mohli lépe soustředit na slova druhého a dokonale vstřebali pointu celé konverzace.

4. Nervozita či dokonce stud

Odvrácení pohledu může naznačovat nervozitu, stud, nízké sebevědomí či dokonce úzkost. V takových momentech se jedinec může cítit nepříjemně, jako by byl pod přísným dohledem, a odvrácení očí mu přináší trochu úlevy.

5. Bohužel to může znamenat i lež

Oči uhýbající stranou mohou být často vnímány jako jasný znak lži, ale pozor! Nenechme se oklamat, protože to zdaleka není jediný ani stoprocentní důkaz nepravdy. I zcela upřímný člověk, drcený nervozitou, může zírat do prázdna stejně často jako mistr lhář. Rozpoznat mezi nervozitou a lhaním je skutečně výzvou. Zaměřte se na nervózní poposedávání, nečekané změny v tónu hlasu nebo na podezřelé detaily v příběhu, který člověk vypráví.

6. Nebavíte se náhodou s člověkem z Japonska?

V některých kulturách, jako je Japonsko, může přímý a dlouhý oční kontakt působit jako neomalenost či dokonce agrese. Místní zvyky totiž diktují, že během rozhovoru by se lidé měli dívat stranou, aby tím projevili úctu a respekt.

Zdroj: Autor, novinky.cz, chovani.eu, reflex.cz