Kam chodí kosmonauti na záchod?

I ve vesmíru platí, že si člověk potřebuje tu a tam odskočit a tak i tento ošemetný problém musí konstruktéři skafandrů, kosmických lodí a orbitálních stanic řešit. NASA se touto problematikou zabývá s větším či menším úspěchem už od prvních vesmírných letů a na zdokonalení systémů „vyprazdňování“ pracuje dodnes, píše se na serveru theconversation.com.

Nejde ovšem pouze o toalety na orbitálních stanicích. Stejně důležitá je možnost odvádění výměšků během letu. Již v padesátých letech minulého století, tedy ještě před nástupem kosmického věku, se tímto tématem zabýval vojenský program U-2. Dálková průzkumná letadla létala ve výšce 21 000 m a piloti museli i zde nosit přetlakové obleky. Močení za letu se řešilo katetrem, který se pilotům zavedl přes penis do močového měchýře a tekutina byla odváděna do igelitového sáčku. Fungovalo to, ale piloti to pochopitelně nepovažovali za ideální řešení. Zavádění katetru bylo totiž nesmírně bolestivé. Bylo tedy nutné hledat lepší řešení.

Pro první let amerického kosmonauta do vesmíru v roce 1961 neměla NASA žádné řešení, jak se vymočit. Samotný let byl naplánován na několik minut a pobyt ve skafandru na pár hodin. Tým konstruktéru tedy toto téma nepovažoval za důležité. Nastal ovšem nečekaný problém. Díky řadě drobných problémů se start rakety zpozdil a Alan Shepard byl nuceni trávit vleže ve skafandru o tři hodiny více. Během čekání na start se z reproduktoru ve velíně ozvalo: „Lidi, musím na záchod.“

Shepard požádal, zda by se mohl dočasně vysvléknout ze skafandru, aby si ulevil. Velení odpovědělo rozhodným „Ne“. Kritickou situaci vyřešili tak, že dočasně vypnuli elektrické části skafandru, aby se Alan Shepard mohl vyčůrat přímo do kalhot bez rizika, že nastane zkrat. Vlhkost i tak měla vliv na sběr dat o zdravotním stavu kosmonauta. Takže ano, první člověk USA se do vesmíru vydal s mokrými kalhotami. Již o rok později obletěl John Glenn třikrát Zemi se zásobníkem, který jímal moč přímo z penisu, na němž byla manžetou připevněna gumová hadička. V dnešní době nosí astronauti během letů do vesmíru něco jako high-tech plenu nebo, chcete-li, oděv s maximální absorpční schopností.

Mezinárodní vesmírná stanice, kde kosmonauti tráví několik měsíců, je vybavena v podstatě normální toaletou. Co ji ale od pozemských záchodů odlišuje, je systém, který řeší absenci gravitace. Bez něj by se vše vznášelo prostorem a to by asi nebylo úplně košer. Technologie se dlouho vyvíjela, až v roce 2018 NASA utratila 23 milionů dolarů (cca 500 milionů Kč) za nejnovější model. Astronaut Chris Cassidy vysvětluje princip toalety na videu pořízeném přímo na vesmírné stanici.

Při čurání si kosmonauti přiloží trychtýř k orgánu a hadici pevně přitisknout na kůži, aby nic nevyteklo. Moč se shromažďuje, zpracovává a recykluje. Astronautka Jessica Meirová se v článku na webových stránkách NASA vyjádřila výmluvně: „Pokud jde o naši moč, dnešní káva je zítřejší káva!“

Když jdou kosmonauti na velkou, zvednou víko toalety a posadí se na sedátko podobně jako my na Zemi. Předtím ale vloží do nádobky plastový sáček. Aby bylo zajištěno, že záchodové prkénko je s hýžděmi kosmonauta těsně spojeno, je menší než to, které máte doma. Toalety jsou vybaveny opěrkami pro nohy a držadly pro ruce, aby se astronauti mohli přitisknout k sedátku a během vykonávání potřeb neodletěli.

Toto zařízení je vybaveno podtlakovým systémem, který zajišťuje, že se vše dostane tam, kam má. Malé sáčky s exkrementy se pak naloží na speciální nákladní loď, která při návratu do zemské atmosféry shoří. Několik zásobníků se ale ponechá a pošle se zpět na Zemi k výzkumu.

Vyřídit si ve vesmíru intimní záležitosti není snadné, ale je to mnohem snazší než dříve. Kritikové tvrdí, že by vědci měli systém ještě více zdokonalit, aby odpovídal současným technologickým možnostem. Konstruktérům vesmírných technologií se tedy nehoní hlavou jen konstrukce zajišťující samotný výzkum. Jsou nuceni se zabývat i docela obyčejnými záležitostmi, které k nám, lidem, prostě odjakživa patří.

Zdroj: theconversation.com