Jak se sovětská žena z pomsty stala řidičkou tanku. Ničila nemilosrdně nacisty

Nacisté zabili milovaného manžela Marije Okťabrskaje. Ale tato prostá telefonistka to nehodlala nechat jen tak. Prodala všechno, aby si mohla koupit tank, a vydobyla si právo použít ho, jako pomstu, píše server RBTH.

Manžel Marije Okťabrskaje byl pro ni vším. Když se však v srpnu 1941 dozvěděla, že komisař 206. divizního pluku Ilja Okťabrskij padl hrdinskou smrtí v bojích u Kyjeva, celý její svět se obrátil naruby. Prožívala palčivou touhu jít na frontu, a tak se neutěšená vdova vydala do náborové kanceláře. Ale šestatřicetiletá telefonistka, která navíc trpěla tuberkulózou byla odmítnuta.

Pomsta za milovanou osobu

Tak se rozhodla pro jinou cestu a začala se aktivně podílet na sbírce prostředků pro Rudou armádu. Kromě svého hlavního zaměstnání se věnovala šití a vyšívání, vyráběla ubrusy, ložní prádlo a kapesníky na prodej. Prodala také téměř všechen svůj majetek.

Výslednou částku, kterou Okťabrkskaje do podzimu 1943 shromáždila, poslala do Fondu obrany, následoval okamžitý dopis Josifu Stalinovi s žádostí o povolení jít do války: „Za jeho smrt, za smrt všech sovětských lidí, semletých fašistickými barbary, chci vykonat pomstu na fašistických psech, za což jsem věnovala veškerý svůj osobní majetek v celkové hodnotě 50 000 rublů. Žádám, aby tank byl pojmenován ‚Boyevaya podruga‘ (‚Bojová družka‘) a abych byla poslána na frontu jako řidička zmíněného tanku.“

Netrpělivě očekávaná odpověď Kremlu přišla brzy. Stalin žádosti Marije vyhověl a již v říjnu téhož roku bývalá telefonistka absolvovala s vyznamenáním Omskou tankovou akademii jako řidička-mechanička tanku.

Do války

Službu měla Okťabrskaja vykonávat na palubě středního tanku T-34-76, postaveného na její náklady, jako součást posádky mladšího poručíka Pjotra Čebotka v 26. tankové gardové brigádě 2. tankového gardového sboru Západního frontu. Na její přání dostal tank jméno „Bojová družka“.

Její první bitva se odehrála v roce 1943 ve Vitebské oblasti v sovětském Bělorusku. „Můžeš mít ze mě radost – právě jsem byla pokřtěna v boji,“ napsala Okťabrskaja své sestře. „Zabíjím bastardy. Někdy jsem tak rozzuřená, že nevidím světlo.“

• 

Dne 18. listopadu v okolí Novoselského kraje její tank rozdrtil nepřátelské dělostřelecké dělo a zničil až půl stovky nepřátelských vojáků. V důsledku přímého zásahu byl tank znehybněn a dva dny odrážel nepřátelskou palbu, dokud nedorazila pomoc.

Během bitvy u státního statku ‚Krynka‘ 18. ledna 1944 se Okťabrskaja opět předvedla. Její T-34 porazil tři německá dělostřelecká hnízda a zničil 21 nepřátel, včetně důstojníka wehrmachtu. Poškozený pás tanku musel být dokonce opraven uprostřed nepřátelské palby. Právě v té chvíli byla Marije těžce zraněna. Střepina granátu zasáhla její levé oko a brzy se ukázalo, že zasáhla i část jejího mozku.

• 

Lékaři dlouho bojovali o život tankistky, ale zázrak se nekonal. Marie Okťabrskaja zemřela 15. března 1944. Byla pohřbena u zdi smolenského Kremlu. Dne 2. srpna jí byla za statečnost a bojovou chrabrost posmrtně udělena hodnost Hrdiny Sovětského svazu.

Zdroj: rbth.com