Íránské rakety dopadly poblíž amerického konzulátu v Iráku. Jaké to byly typy a jak moc jsou nebezpečné?
Írán se přihlásil k odpovědnosti za raketový útok v blízkosti rozsáhlého komplexu amerického konzulátu v severoiráckém městě Irbíl. Íránci tvrdí, že šlo o odvetu za izraelský úder v Sýrii z minulého týdne, při němž údajně zahynuli dva příslušníci jejich Revolučních gard, píše web Sofrep.
Incident nepochybně zvýšil již tak napjaté vztahy mezi Spojenými státy a Íránskou islámskou republikou.
Rakety byly schopné nést jadernou hlavici
Íránské revoluční gardy uvádějí, že zamýšleným cílem bylo izraelské špionážní středisko v Irbílu. Íránská soukromá tisková agentura Tasnim oznámila, že jejich země odpálila na svého souseda 10 raket Fateh. Jednalo se o několik raket Fateh-110, které mají dolet až 350 km a mohou nést jadernou hlavici.
Foto: Hosein-Velayati /Wikimedia (CC 4.0)
Fateh-110, v perštině přeložena jako „dobyvatel“, známá také jako NP-110, je íránská silniční jednostupňová raketa země-země na pevné palivo vyráběná íránskou Organizací leteckého průmyslu. První generace Fateh-110 byla letově testována v září 2002 a krátce poté byla zahájena její sériová výroba. Původní dolet střely byl 200 km a v září roku 2004 se dolet druhé generace střely Fateh-110 zvýšil na 250 km. Třetí generace střely, představená v roce 2010, zvýšila dolet na 300 km a čtvrtá generace (2012) zlepšila přesnost.
Raketa Fateh-110 má naváděcí systém. Pozdější verze rakety zlepšují dolet a nosnost. Raketa Fateh-110 se licenčně vyrábí také v Sýrii pod označením M-600. Střela byla použita v syrské občanské válce Íránem a Sýrií. Kromě potvrzeného použití těmito dvěma zeměmi se všeobecně uvádí, že Fateh-110 byla vyvezena libanonskému Hizballáhu.
Design
Raketa Fateh-110 má tři sady ploutví. Čtyři na jejím konci v blízkosti výfuku, čtyři další ploutve trojúhelníkového tvaru těsně nad nimi a čtyři malé před střelou v blízkosti nosného kuželu. Ze tří sad ploutví na střele jsou pohyblivé pouze ty přední.
Přeprava
Střela Fateh-110 používá tři různé transportní nosiče (TEL). První z nich má podobný mechanismus jako SA-2 a vychází z nákladního automobilu Mercedes-Benz 6×6. Druhý TEL používají i novější verze raket Zelzal a opět využívá platformu Mercedes-Benz. Třetí je domácí TEL s názvem Zolfaghar, který je schopen nést dvě rakety místo jedné.
Foto: M-ATF / Wikimedia (CC 3.0)
Zdroj: sofrep.com