Flak Bait – americký bombardér, který počtem misí ve 2. světové válce dokazoval, že boj proti fašizmu má smysl

Během druhé světové války patřily operace spojené s bombardováním mezi obecně nejnebezpečnější. Připomeňme například tzv. Přílivovou vlnu v roce 1943, během níž americké bombardéry B-24 zasáhly ropné zásoby v rumunském Ploesti. Ze 178 bombardérů a 1726 mužů se nevrátilo 54 letadel a téměř 500 mužů, z nichž 310 bylo zabito a 186 zajato, uvádí se na serveru Sandboxx.

Vzhledem k mimořádně nebezpečné povaze bombardování nařídilo americké armádní letectvo, že piloti a posádky bombardérů odlétají maximálně 25 bojových misí a poté bude jejich služba v armádě čestně odsloužena. Ne všechny posádky ale po splnění kvóty dokázali opustit své okřídlené stroje. Jednou z takových byla posádka středního bombardéru Martin B-26 Marauder nesoucí jméno Flak-Bait. Během bojů ve 2. světové válce absolvovala posádka tohoto letounu 202 bojových startů.

Flak-Bait znamená v překladu „Návnada na flaky“, přičemž „flak“ byl legendární protiletadlový německý kanón.

Model Martin B-26 Marauder byl americký dvoumotorový střední bombardovací letoun. Byl moderně vybaven, avšak pro nezkušené piloty byl obtížně zvládatelný. Proto dostával často nelichotivé přezdívky, jako byly například Martin Murderer (Vrah Martin), The Flying Coffin (Létající rakev), One-Way Ticket (Jednosměrný lístek) či The Widow Maker (Výrobce vdov).

Konkrétně bombardér nesoucí jméno Flak-Bait však význam hanlivých přezdívek nepotvrzoval. Naopak, z oblohy jej jen tak něco nedostalo. Na svém trupu nesl v závěru své kariéry přes 1 000 zalepených děr od zásahů protiletadlovou palbou, dvakrát se vrátil na zem s jedním motorem (jednou s motorem v plamenech), jednou s poškozeným elektrickým systémem a dvakrát se zasaženým systémem hydraulickým. Navzdory úrovni poškození, které letoun utrpěl, nebyl během války nikdo z členů posádky zabit a pouze jeden byl zraněn. Flak-Bait nalétal v bojích 725 hodin a urazil 285 594 kilometrů, přičemž spotřeboval 597 527 litrů benzinu. Zapsal se do americké válečné historie jako bombardér s největším počtem misí.

Na boku Flak-Bait je namalována řada červeně zbarvených bomb, z nichž každá představuje jednotlivou misi (celkem 202 bomb). Bílé ocasy namalované na bombách představovaly každou pátou misi. Jedna černě zbarvená bomba, představuje zásah, který probíhal v noci. Kromě bomb je na letadle namalováno také šest červených kachen představujících tzv. klamné mise, což byly vzlety, během nichž nedocházelo k bombardování, ale jejich cílem bylo zmást nepřítele.

Poslední let absolvoval Flak-Bait 18. března 1946, a to do leteckého skladu v bavorském Oberpfaffenhofenu. Tam byl slavný bombardér rozebrán, zabalen do bedny a v prosinci 1946 odeslán do USA. Levá přední část trupu Flak-Baitu byla vystavena v roce 1976 v Národním muzeu letectví a kosmonautiky v americkém Washingtonu. Většina artefaktů z bombardéru zůstala ale ve skladu. A to až do roku 2014, kdy celý zbytek bombardéru putoval ke kompletnímu restaurování do hangáru Mary Baker Engen Restoration v okrese Fairfax v americkém státě Virginia.

Flak-Bait zůstává dodnes symbolem srdcařství a přesvědčení o tom, že pokud člověk chce něco dokázat, tak to prostě udělá a je jedno, zda svým jednáním riskuje ztrátu vlastního života. Mnohem důležitější bylo dosažení cíle. A tím bylo ve 2. světové válce jednoznačně vítězství nad fašistickou filozofií, která tenkrát brutálně zasahovala celou Evropu.

Zdroj: sandbox.com; wikipedia.org