Finská modernizace pušky Mosin. Tisíce Rusů zemřelo kvůli této zbrani
Finové, vedeni pragmatismem, upravili pušky Mosin a odstranili většinu jejich nedostatků. Později sehrály významnou roli v zimní válce, která trvala až do 13. března 1940, napsal server Military History.
Po odtržení od carského Ruska v roce 1917 a po občanské válce, která trvala až do roku 1918, zdědili Finové přibližně 190 000 pušek Mosin-Nagant. Není divu, že se tato konstrukce stala standardní výzbrojí finské armády a národní gardy (Suojeluskunta).
Poměrně brzy začala finská armáda uvažovat o pořízení něčeho lepšího, ale překážkou byl nedostatek finančních prostředků. Zbývalo jen modernizovat Mosin, a tak byla v roce 1924 přijata první varianta M24, která měla vylepšený spoušťový mechanismus a vyměněnou hlaveň zakoupenou v zahraničí nebo vyrobenou v tehdejší dílně Suojeluskuntain Ase- ja Konepaja Osakeyhtiö, dnes známé spíše jako firma SAKO, proslulá svými odstřelovačskými puškami.
Pro modernizaci byly použity díly z jejich zásob a Finové nakoupili téměř druhý počet pušek z celé Evropy. Nebyl to obtížný úkol, protože mnoho zemí se chtělo Mosinů zbavit kvůli přechodu na jiné konstrukce zbraní. Pušky Mosin trpí mimo jiné tím, že při zavírání závěru chybí automatické vyjmutí nábojového člunku (to najdete například u Mauserů), spoušťový mechanismus není na nejvyšší úrovni, závěr se skládá z několika prvků místo jednoho, pojistka se ovládá velmi nepohodlně a zaměřovací přístroje jsou nepřesné.
Foto: Polarms
Další verzí vyráběnou od roku 1928 byla verze M27, která se vyznačovala zkrácením hlavně na délku 685 mm a jemnými úpravami zaměřovacího zařízení a upevnění obložení hlavně. Velmi podobným procesem modernizace prošla i Národní garda v podobě pušek M28, z nichž se vyvinul model M28/30.
Pušky Mosin M28/30 – postrach Rusů během zimní války
Jednalo se o hlubší modernizaci včetně použití nových zaměřovačů. Byly příslovečným nebem a zemí ve vztahu k ruskému standardu, dokonce modernizovanému Finy. Nové přístroje měly stupnici 200-1000 m, ale pravá strana zaměřovače měla každých 100 m skok a levá strana měla hustší zářezy každých 25 m. To umožnilo velmi přesné nastavení mířidel, zatímco i dnes mají standardní mířidla vojenských zbraní obvykle posun každých 100 m.
Foto: Polarms
Výroba této verze začala v roce 1933 a byla základem pro konečnou verzi M39, která měla sjednotit zmatek vzniklý používáním několika verzí Mosinu v armádě a národní gardě. Nový zaměřovač byl nastaven na 150 m, bylo vyměněno lůžko a obložení a provedena řada drobných úprav, včetně například upevnění zadního popruhu. Sériová výroba tohoto modelu byla zahájena počátkem roku 1940.
Během zimní války byli finští střelci velmi efektivní a legendární odstřelovač Simo Häyhä zlikvidoval většinu ze svých několika set cílů právě pomocí takto upravené pušky Mosin M28/30. Samotná puška je schopna zasáhnout cíle na vzdálenost 1 km kvalitním střelivem 7,62x53R mm, jak je vidět na videu níže.
Pušky Mosin se i dnes používají během války na Ukrajině, a to jak ve verzi pamatující druhou světovou válku, tak i výrazně modernizované.
Zdroj: military-history.fandom.com