Co znamená uzavřená zóna Černobylské jaderné elektrárny? Kvůli rostoucímu napětí s Ruskem tam hlídkují vojáci

Černobylská uzavřená zóna je jedním z nejradioaktivnějších míst na světě. Dne 26. dubna 1986 došlo v jaderné elektrárně Černobyl na Ukrajině (v bývalém SSSR) ke katastrofální havárii, která vedla ke dvěma obrovským výbuchům, při nichž se z jednoho z reaktorů elektrárny utrhlo víko o hmotnosti 2 000 tun (1 800 tun) a oblast byla zasypána troskami reaktoru a radioaktivním palivem, napsal server Live Science.

Dne 2. května 1986 sovětská komise oficiálně vyhlásila zakázanou oblast kolem katastrofy a nazvala ji Černobylská uzavřená zóna. Tato zóna zahrnuje území o rozloze zhruba 2700 km2 kolem elektrárny v okruhu 30 km. Podle amerického ministerstva energetiky byla tato oblast považována za nejvážněji ozářené prostředí a byla uzavřena pro všechny kromě vládních úředníků a vědců.

Již 27. dubna (den po výbuchu) úředníci evakuovali nedaleké město Pripjať, ale v květnu byl vydán nový příkaz k evakuaci všech, kteří zůstali v uzavřené zóně. V následujících týdnech a měsících mělo být z uzavřeného pásma přemístěno přibližně 116 000 lidí. Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii tento počet stále rostl a před ukončením evakuace dosáhl celkového počtu přibližně 200 000 osob.

• 

Podle amerického ministerstva energetiky byla během prvního roku své existence uzavřená zóna o délce 30 km dále rozdělena na tři různé oblasti:

• Vnitřní uzavřená zóna: oblast s vysokou radiací v okruhu 10 km od elektrárny, ze které mělo být obyvatelstvo evakuováno a trvale zakázán opětovný vstup do ní.
• Zóna dočasné evakuace: mírně ozářená oblast, do níž se obyvatelstvo mohlo vrátit, jakmile radiace poklesne na bezpečnou úroveň.
• Zóna přísného monitorování: sporadicky ozářená oblast, z níž byly děti a těhotné ženy bezprostředně po katastrofě přesunuty do méně ozářených oblastí.

• 

V následujících letech se uzavřená zóna rozšířila. Když se ukrajinská uzavřená zóna sečte se sousední běloruskou vyloučenou zónou, tvoří podle Evropské aliance pro radioekologickou výměnu dohromady přibližně 4 000 km2.

Na začátku roku 2022 vedlo rostoucí napětí mezi Ruskem a NATO ohledně možného členství Ukrajiny v západní vojenské alianci také ke zvýšené přítomnosti stráží uvnitř černobylské vyloučené zóny. V oblasti, která leží v blízkosti severní hranice Ukrajiny s ruským spojencem Běloruskem a protíná nejpřímější trasu mezi ním a ukrajinským hlavním městem Kyjevem, bylo od prosince 2021 do února 2022 rozmístěno dalších 7 500 pohraničníků.

Jak nebezpečná je?

Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) se bezprostředně po havárii uvolnilo do ovzduší více než 100 radioaktivních prvků. Nejnebezpečnější z nich byly izotopy jódu, stroncia a cesia, které mají příslušné poločasy rozpadu radioaktivity (doba, za kterou se rozpadne polovina materiálu) 8 dní, 29 let a 30 let. Většina uvolněných prvků byla krátkodobá (což znamená, že jejich poločas rozpadu nepřesahuje několik týdnů nebo dokonce dnů), ale dlouhý poločas rozpadu stroncia a cesia znamená, že jsou v oblasti stále přítomny. Podle MAAE může jód v nízkých koncentracích způsobit rakovinu štítné žlázy, stroncium leukémii a cesium má obzvláště škodlivé účinky na játra a slezinu.

Další radioaktivní prvky uvolněné při výbuchu jsou mnohem déle žijící, například plutonium-239, které má poločas rozpadu 24 000 let. A tak přestože je dnes celá černobylská vyloučená zóna mnohem méně radioaktivní než ve dnech bezprostředně po katastrofě, může rozpad poloviny atomových jader nejdéle žijících radioaktivních materiálů uvnitř zóny trvat ještě tisíce let. Měření radiace provedená v zóně ukazují, že její kontaminovanější oblasti stále obsahují nebezpečné množství radiace.

• 

Podle časopisu Science SSSR do konce roku 1986 narychlo vybudoval kolem vybuchlého reaktoru betonový sarkofág, který měl zadržet zbývající radioaktivní materiál. V roce 2017 pak úředníci kolem sarkofágu postavili druhý, větší kryt, tento z oceli, nazvaný Nová bezpečná ochranná konstrukce, který byl 257 m široký, 162 m dlouhý a 108 m vysoký. Tento kryt byl navržen tak, aby reaktor a jeho sarkofág zcela uzavřel na 100 let.

Dalším zdrojem obav vědců, kteří pozorují uzavřenou zónu, jsou ozářené stromy v lesích v okolí elektrárny. Nedlouho po výbuchu absorbovalo mnoho stromů nejblíže elektrárně tolik radiace, že se před smrtí zbarvily do jasně oranžové barvy, čímž si oblast vysloužila přezdívku „červený les“. Mrtvé stromy byly nakonec vytěženy buldozerem a pohřbeny, ale mnoho přeživších rostlin absorbovalo velké množství nebezpečných radionuklidů, které se v případě lesního požáru mohly dostat do vzduchu jako vdechnutelné aerosoly.

Zdroj: livescience.com