Babička (117) jedla každý den stejnou večeři. Prozradila, že klíč k dlouhověkosti je v tomto jídle
Italská babička Emma Morano zemřela před několika lety ve věku úctyhodných 117 let. Nějaký čas byla dokonce držitelkou titulu nejstaršího člověka na světě, což vyvolává otázky, jak se jí takové dlouhověkosti podařilo docílit. Někdo by očekával složitou rutinu zdravého životního stylu, někdo elixír mládí, skutečnost je ale až úsměvně prostá. Svou vitalitu totiž zmíněná dáma připisovala snídani, kterou po desítky let vůbec neobměnila.
Emma Morano pocházela z městečka Verbania v severozápadní Itálii. Během jejího života se ve Vatikánu vystřídalo celkem jedenáct papežů a byla zároveň jedním z posledních tří žijících lidí, o kterých se vědělo, že zažili devatenácté století.
Přestože se těšila na svůj věk dobrému zdraví, nad jejím jídelníčkem by nejspíš výživoví poradci i lékaři jen kroutili hlavou. Rozhodně totiž neodpovídal tomu, co v dnešní době považujeme za zdravé.
Babička za život spořádala stovky tisíc vajec
Když jí bylo dvacet let, trpěla chudokrevností, neboli nedostatkem železa. Lékař jí tehdy doporučil, aby denně snědla tři vejce, jedno vařené a dvě syrová. K tomu si měla dát trochu syrového mletého masa. V zásadě se tak jedná o suroviny na tatarský biftek.
Nejen, že ho Emma poslechla, ale tohoto doporučení se držela po zbytek svého života. Zajímavostí také je, že po většinu života nejedla téměř žádnou zeleninu ani většinu druhů ovoce.
Její ošetřující lékař Carlo Bava se nad tímto životním stylem též pozastavoval. „Vždy jedla jen málo zeleniny a velmi málo ovoce, jen občas banán a hroznové víno,“ prozradil na svou pacientku.
Žila prakticky jen ze sušenek, vajec a mléka
Rovněž na ni práskl, že celkově jedla prakticky neustále stále stejné potraviny dokola. Ráno si dala sušenky a mléko, své tři vejce, k obědu si dala těstoviny a syrové mleté, večer opět sklenici mléka.
I přes tyto spartánské stravovací návyky ale měla jednu libůstku, kterou si za žádnou cenu nechtěla odepřít – domácí brandy z grapy, šalvějí, hroznovým vínem a bylinkami. „Kdyby byli všichni mí pacienti jako ona, mohl bych trávit dny čtením novin,“ dodal Carlo Bava.
Dále její lékař prozradil, že Emma nikdy v životě nebyla v nemocnici. Z nějakého důvodu se jí naprosto vyhýbala, a tak, v případě, že onemocněla, na ní lékaři veškeré procedury vykonali v pohodlí jejího malého dvoupokojového bytu, který posledních dvacet let života prakticky neopustila.
Italská babička si pochvalovala single život
Dalším faktorem, kterým Emma vysvětlovala to, že se dožila tak požehnaného věku, byl její osobní život. Poměrně brzy se totiž rozešla s manželem a poté si již nikdy partnera nenašla. Právě to, že byla desítky let single, podle jejího mínění přispělo její duševní i tělesné pohodě.
Její milostný život totiž nebyl nijak šťastný. V mládí byla zamilovaná do chlapce jménem Augusto, bohužel ale nejspíš padl za první světové války. „Dostávala jsem od něj dopisy. Mluvily o lásce. A o válce. A pak přestaly chodit,“ zavzpomínala Emma, která se nikdy s jistotou nedozvěděla, co se s jejím milým stalo.
Víceméně z rozumu se poté provdala za muže ze sousedství, ale nebyla to dobrá volba. Vyklubal se z něj totiž násilník, a tak nakonec Emma sebrala odvahu a bez okolků hrubiána vyhodila z domova. To chtělo hodně odhodlání, protože v tehdejší fašistické Itálii nic jako rozvod neexistovalo. Proto za něj zůstala formálně provdána až do jeho smrti. Tehdy se také zařekla, že už jí žádný mužský nesmí přes práh.
„Jednoduše už jsem nechtěla, aby mě někdo v životě ovládal,“ popsala stručně a výstižně své rozhodnutí.
