Americký stíhací letoun F-20 Tigershark létal 2 000 km a byl v konkurenčním boji s F-16. Do dnešní doby se zachoval pouze 1 letoun

Historie amerického vojenského letectví je příběhem strojů, které se navždy zapsaly do učebnic, ale existuje také dlouhý seznam fantastických konstrukcí, které se z různých důvodů nikdy nedostaly do sériové výroby. Jedním z nejlepších „stíhačů, které se nepovedly“, byl F-20 Tigershark.

F-20 Tigershark byl lehký stíhací letoun navržený společností Northrop, která na jeho konstrukci začala pracovat v roce 1975. Letoun měl být evolucí stíhacího letounu F-5E Tiger II vybaveného lepším motorem, moderní avionikou, schopností útočit na nepřítele mimo zorné pole pilota a provádět útoky na pozemní cíle, píše portál Californiasciencecenter.

F-20 vznikal také v rámci programu americké armády nazvaného FX. Jeho cílem bylo vytvořit letoun schopný konkurovat sovětským letounům, který však postrádal nejmodernější technologická řešení používaná u amerických vlajkových stíhaček.

Čtěte také

Ministerstvo školství odebralo akreditaci vysoké škole, kde studoval Filip Turek. Nikdo do ní nechodil

6. 11. 2026

Šlo o to, aby v případě ztráty takového stroje nepadly citlivé technologie do rukou Moskvy. Letouny řady FX měly být také určeny především na export, pro země považované za spojence Washingtonu. Koncem 70. let totiž americká administrativa výrazně omezila prodej svých nejnovějších bojových konstrukcí do zahraničí, takže bylo potřeba postavit zcela nové letouny, které by USA mohly s čistým svědomím prodávat do zahraničí bez obav ze ztráty technologického náskoku.

Zajímavé je, že program FX byl rovněž financován výhradně ze soukromých zdrojů a v případě výrobce Norhtrop začal stavbou stíhačky F-5G. Exportní plány „pětky“ však byly zmařeny vnějšími faktory. V USA se přece jen dostal k moci nový prezident Ronald Reagan, což se projevilo ve změně vojenské politiky, jejímž nejlepším důkazem byl prodej stíhaček F-16 Pákistánu. Společnost Northrop proto uznala, že pokud chce počítat se zakázkou, musí posílit schopnosti své konstrukce, což zahrnovalo i změnu názvu. Tak se zrodil F-20 Tigershark.

Zajímavé je, že vzhledem k tomu, že F-5G a později i F-20 vznikaly bez finanční podpory americké vlády, měl Northrop u tohoto projektu naprostou volnost. Na oplátku měla americká vláda naprostou kontrolu nad prodejem a marketingem, což mimochodem později významně ovlivnilo osud stíhačky. To nic nemění na skutečnosti, že podle samotných pilotů byl F-20 skutečně fantastickou a mimořádně úspěšnou konstrukcí. Letoun mohl být připraven k boji minutu po startu, létal také rychlostí přes 2 000 km za hodinu a měl výzbroj, která si jen o několik let později našla cestu do vybavení stíhaček F-16.

Čtěte také

Vláda oznámila zastropování cen benzinu a nafty na 13. října. Za litr nesmíte platit více než stanovený limit

13. 10. 2026

Právě F-16 byla hlavním konkurentem F-20, s nímž soupeřila nejen v zahraničí, ale i na domácím trhu, např. při výběrovém řízení na nové letouny pro americkou leteckou stráž. Z různých důvodů, především politických, však F-20 toto soupeření pokaždé prohrál a byl svým způsobem na dlouhá léta zmrazen ze strany Pentagonu. Bylo to proto, že společnost Northrop nemohla stíhačku sama propagovat ani prodávat a byla zde závislá na americké administrativě. Výsledkem bylo zrušení celého projektu v hodnotě více než miliardy dolarů v roce 1986. Celkem vznikly tři exempláře F-20, z nichž se do dnešních dnů dochoval pouze jeden – je vystaven v kalifornském vědeckém centru.

Jak by dopadl osud stíhačky F-20, nebýt politických zmatků na nejvyšších vládních místech ve Washingtonu? Těžko dnes říci. Není však pochyb o tom, že vzhledem k čistě leteckým schopnostem tohoto stroje je F-20 Tigershark jednou z nejlepších stíhaček, které kdy vstoupily do sériové výroby.

Zdroj: Californiasciencecenter, Wikipedia

Čtěte také

Některé České restaurace trestají nedojedená jídla poplatkem. Kdo nedojí, připlatí si

21. 5. 2026