Studie zjistila, že lidé, kteří jedí maso, mají větší šanci dožít se 100 let, ale je tu jeden háček
Sledovat v Google Zprávách
Celé roky čteme doporučení odborníků, že bychom měli méně jíst maso. Poslední výzkumy však ukazují, že to neplatí vždy. Je tu jedna skupina lidí, pro kterou je řízek na oběd přímo otázkou přežití.
Celosvětově platí, že lidé mají moc velkou spotřebu masa a měli by ji nahradit zeleninou nebo rostlinným zdrojem bílkovin, jako jsou luštěniny. Jenže to, co platí u člověka ve 30 letech neplatí po celý život. Nadmíra masa podle mnoha studií zvyšuje u padesátníků riziko infarktu nebo rakoviny, ale v 80 letech je situace úplně jiná.
Dlouhodobý výzkum vycházející z dat Chinese Longitudinal Healthy Longevity Survey (CLHLS) přinesl velmi překvapivá data. Při sledování 5 200 osob starších 80 let po dobu dvaceti let ukázal, že vegetariáni a vegani mají v tomto věku menší pravděpodobnost dožít se kouzelného věku 100 let.
Co boří mýtus o tom, že zelenina je vždy lepší než maso?
Tento výzkum byl publikován týmem z Fudan University a pro zastánce rostlinné výživy byl trochu šokem. Vegetariáni podle této studie měli pravděpodobnost dožití 100 let oproti lidem, kteří konzumují maso, o 19–29 % nižší. U veganů pak tato pravděpodobnost ještě více klesala.
Jak je to možné? Vše je závislé především na tělesné konstituci, respektive na BMI. A v tom je právě ten zmíněný háček z titulku.
Jak BMI ve stáří ovlivňuje dožití?
Podrobnější analýza dat z tohoto výzkumu ukázala ještě jednu zajímavost: Vliv bezmasé stravy totiž není ani u lidí nad 80 let univerzální, přesněji je kritický pouze pro lidi s nižší tělesnou hmotností.
V ohledu na konkrétní hodnoty platí, že senioři, jejichž BMI je nižší než 18,5, a navíc nejedí maso, znamená dramaticky vyšší riziko úmrtí. Ještě zajímavější však je, že v případě nadváhy byly výsledky u vegetariánů a lidí konzumujících maso srovnatelné.
Tento fenomén je geriatrické odborné veřejnosti známý jako paradox obezity. Zatímco našemu zdraví v mládí tělesný tuk škodí, ve stáří je něco jako energetická pojistka. Na tuto rezervu může organismus sáhnout, pokud se stane něco, co seniorovi chuť k jídlu sníží. Může se jednat o následek nemoci nebo úrazu. Tělo si v těchto chvílích prostě vezme, co potřebuje právě z tukových zásob.
Proč tělo potřebuje ve stáří pořádný kus masa?
Dalším faktorem, který lidský organismus ve stáří ovlivňuje, je tzv. sarkopenie. O co se jedná? Jde vlastně o to, že ve stáří dochází k úbytku svalové hmoty. Tělo už přirozeně nereaguje na podněty, po kterých by u mladších lidí svaly rostly. Přitom právě úbytek svalové hmoty stojí za pády a celkovou imobilitou.
Právě proto potřebují staří lidé jíst více masa, než lidé mladí. A vegetariáni? Ti by potřebovali sníst opravdu velké množství luštěnin, ze kterého by byly tyto bílkoviny jen těžko vstřebatelné. To ještě podtrhuje skutečnost, že senioři až o 30 % hůře vstřebávají rostlinné bílkoviny.
Pro mozek jsou důležité vitamíny!
Maso podle všeho neprospívá jenom svalům, ale i psychickému zdraví. S rostoucím věkem klesá schopnost těla vstřebávat vitamín B12. Když ho máte málo? Mohou se dostavit deprese, brnění končetin, ale i demence.
A pak jsou tu minerály jako železo nebo zinek, které se kvůli rostlinné stravě plné fytátů podstatně hůře vstřebávají.
Co dalo vzniknout mýtu, že maso pro dlouhý život nepotřebujeme?
Mezi moderní mýty patří i ten, že lidé na Okinawě nebo Sardinii žijí dlouho, aniž by jedli maso. Ale realita je úplně jiná!
Třeba na Okinawě jedli lidé maso téměř vždy a nesmírně si ho vážili, takže z prasat využili i ocásky. Až při krizi, která přišla po válce, od této stravy museli upustit. Po letech, kdy se ekonomická situace zlepšila, se k masu zase většina lidí vrátila. Totéž platí o stařičkých pastevcích ze Sardinie, oni si kromě masa dopřáli často i sýry. Kde by jinak vzali tu sílu chodit po horách?
Takže jíst nebo nejíst maso?
Jak je z této studie zřejmé, záleží na věku a tělesné konstituci. Pokud vám je dneska 30, je rostlinná strava skvělou volbou, ale po 80. roce života byste si pořádný steak nebo řízek měli dát.
Zdroj: sciencealert.com, PubMed.com, researchgate.com, the-independent.com
