Seznam měst, která do konce století pohltí voda

Zatímco svět diskutuje o ekonomice, technologiích nebo politice, oceány tiše stoupají. A to nikoliv symbolicky, ale zcela konkrétně a měřitelně. Podle údajů OSN může do konce století stoupající moře trvale zaplavit části měst, ve kterých dnes žijí stovky milionů lidí. Jedná se o místa jako Miami, Bangkok, Šanghaj, Jakarta nebo Dháka.

Za posledních sto let stoupla hladina moře asi o 20 centimetrů, což může znít jako prkotina. Jenže v posledních 20 letech se to celé dost zrychlilo a dnes voda přibývá tempem přes 4 milimetry za rok. To sice nevypadá jako záplava z katastrofického filmu, ale když se k tomu přidá pořádný liják, je z toho problém.

V městech jako Jakarta, Manila nebo Dháka totiž ročně naprší přes 2 000 milimetrů vody. A to není lehké jarní mrholení. Voda nemá kam odtéct a městská infrastruktura začíná vypadat jako houba, co už víc nenasaje.

Asijská megaměsta na hraně

Devět z deseti nejvíc ohrožených zemí se nachází v Asii. Pokud by to byla olympiáda v riziku záplav, Asie by brala všechny medaile. Ve Vietnamu se například počítá s tím, že do roku 2050 může voda trvale zaplavit značnou část úrodné delty Mekongu. A to není jen tak ledajaká bažina, ale oblast, kde žijí miliony lidí a odkud pochází spousta rýže, co končí i na evropských talířích.

V thajském Bangkoku vědci varují, že do poloviny století může být pod hladinou až 10% města. Když se k tomu připočtou každoroční monzuny, které se chovají jako sprcha s poruchou, začíná to připomínat městskou verzi vodního světa. V Indonésii vláda počítá s tím, že části Jakarty budou neobyvatelné už kolem roku 2035. A v Japonsku může v extrémním scénáři hladina moře do konce století stoupnout o více než 1 metr.

Půda mizí pod nohama

V některých městech nestačí, že jim moře stoupá. Hlavním viníkem je čerpání podzemní vody. Města si vodu berou ze země rychleji, než se stíhá doplnit, a terén se pod tím tlakem doslova hroutí. Půda pod nimi klesá, a to docela rychlým tempem. V Jakartě se některé čtvrti propadají o víc než 15 centimetrů ročně.

Co dělají ti, kteří si to mohou dovolit

Nizozemsko má s vodou vztah, který by se dal nazvat dlouhodobým a velmi osobním. Třetina země leží pod mořskou hladinou, takže se místní dávno smířili s tím, že žijí v krajině, kterou si musí doslova vybojovat zpět od moře. Výsledkem je síť hrází, bariér a kanálů tak promyšlená, že by z ní měl radost i švýcarský hodinář.

V New Yorku to začali brát vážně až poté, co je v roce 2012 pořádně spláchl hurikán Sandy. Od té doby se tam investují miliardy dolarů do ochrany dolního Manhattanu. Do roku 2030 má být hotová obranná linie s přezdívkou The Big U, která má město chránit před přívalovou vodou. A když říkají „U“, nemyslí tím vás, ale tvar hráze.

Odhady, které přestávají být vzdálené

Ještě před 10 lety se o podobných scénářích mluvilo jako o problému konce století. Dnes jsou prognózy daleko blíže. Severní Jakarta může být částečně neobyvatelná už v roce 2035. V Bangkoku se do roku 2050 očekávají záplavy při každém přílivu.

Šanghaj má sice hráze, ale pokud moře stoupne o víc než 80 centimetrů, během příštích 20 let už nemusí stačit. V Ho Či Minově Městě, kde půda za posledních 25 let klesla o 80 centimetrů, hrozí záplavy v každé deštivé sezóně.

Jednoduchá otázka, složitá odpověď

To, jestli se budou lidé z pobřežních oblastí stěhovat nebo si radši pořídí dům na kůlech, záleží hlavně na tom, jak rychle se podaří snížit emise skleníkových plynů a kolik se investuje do chytrých řešení. Pokud se bude dál jen mluvit a málo konat, může se stěhování stát novým globálním sportem. A tentokrát bez medailí.