Vypadá jako sprostý valník. Tato škodovka je tak ošklivá, že se po ní lidé otáčejí na ulici

Pro někoho „sprostý valník“, pro jiného nepostradatelný pomocník. Užitkový automobil ze stáje Škody se stal legendou nejen díky své praktičnosti, ale i pro svůj nezaměnitelný vzhled, který mu vysloužil nejednu posměšnou přezdívku.

Škoda 1203. Slovní spojení, které u starších generací Čechů vyvolává příjemnou nostalgii i pohrdání kvůli příznačnému, lehce „obhroublému“ vzhledu, který někdo může označit slovem „ošklivý“. I to je důvod, proč se po ní lidé na ulici otáčejí.

Hledá se moderní užitkový vůz

V šedesátých letech minulého století byla v Československu poptávka po moderním užitkovém voze. Dosavadní automobily nestačily, a tak se v AZNP Vrchlabí pustili do vývoje nového modelu, který měl být univerzální, spolehlivý a hlavně levný na výrobu i provoz. Předlohou mu byly úspěšné výtvory ze Západu jako Volkswagen Transporter nebo Citroën HY.

V podání socialistických konstruktérů vznikl vůz s charakteristickými hranatými tvary. O soutěž krásy tu ale nešlo, auto mělo především přepravit co nejvíce osob a nákladu.

Prvním pokusem byla v roce 1957 Škoda 979. Konstruktéři během několika let vytvořili pět různých prototypů. Následovala Škoda 997.

Dlouhá cesta ke Škodě 1203

Vývoj trval dlouhých dvanáct let, během kterých byl projekt několikrát přerušen. Výsledná Škoda 1203 měřila 4,52 metru na délku, 1,8 metru na šířku a téměř dva metry na výšku. Její samonosná bezkapotová karosérie připomínala obdélníkovou krabici s mírně zaoblenou přední částí. Dalšími typickými prvky byly kulaté světlomety, zadní dvoukřídlé dveře či „žábry“ na bocích.

Pod kapotou se ukrýval čtyřválcový motor o objemu 1221 centimetrů krychlových s výkonem pouhých 47 koní. Na dnešní poměry to není mnoho, stačilo to však na maximální rychlost 90 km/h až 115 km/h. Bylo častým jevem, že za těmito škodovkami táhla kolona vozidel, hlavně když se jelo po silnici nahoru.

„Když jste jeli s houkající sanitkou 1203 do kopce, tak vás naprosto běžně předjížděla auta,“ vzpomínala v rozhovoru s Deníkem lékařka Anna Vrbovcová.

Univerzální pomocník

Jednou z největších předností Škody 1203 byla její variabilita. Vyráběla se nejen jako klasická dodávka, ale také ve verzích sanitka, pohřební vůz, hasičský vůz, mikrobus nebo valník. Právě díky tomu ji bylo možné potkat doslova všude, od městských ulic přes vesnické silnice až po místa dopravních nehod nebo požárů. Rozvážela pečivo z pekáren, převážela pacienty nebo stěhovala nábytek. Její jednoduchá konstrukce umožňovala rychlé opravy a nenáročnou údržbu.

Nedostupné zboží

Také Škoda 1203 byla za socialismu prakticky nedostupným zbožím pro běžný lid. Prodávala se pouze státním a družstevním organizacím. Kdo si ji chtěl pořídit jako soukromník, musel čekat, až se někde objeví vyřazený vůz. Protože vozidel tohoto typu u nás nebylo mnoho, i ojetiny byly spíše raritou. Jedinou výjimkou byl osmimístný mikrobus, který se nabízel i soukromým osobám. Pokud tedy měli zrovna po ruce více než 122 tisíc korun. Přesně taková byla cena základní verze v roce 1977.

Výroba skončila až v roce 2017

V 80. letech se výroba škodovky přesunula z Vrchlabí na Slovensko do Trnavy, kde pokračovala pod označením TAZ až do roku 1997. Po převratu získala licenci firma OCELOT v Žacléři, která se věnovala malosériové výrobě až do roku 2017. Škoda 1203 se tak stala jedním z nejdéle vyráběných československých automobilů. Navzdory všem technickým nedokonalostem a nevzhlednému designu si našla pevné místo v srdcích motoristů.