7. 9. 2022 18:02

Spadnout do černé díry není dobrý nápad – navěky zamrznete v čase i prostoru

Teoreticky černé díry poprvé popsal již Albert Einstein. Později je zkoumal i Stephen Hawking. Jsou tak neuvěřitelně koncentrované a mají tak silnou gravitaci, že z nich nedokáže uprchnout ani světlo. Co o nich vlastně víme, zeptal se Newsweek astrofyzičky a popularizátorky vědy Becky Smethurstové.

Podle autorky knihy A Brief History of Black Holes: And why nearly everything you know about them is wrong (Stručná historie černých děr: A proč téměř všechno, co o nich víme, je špatně – pozn. red.) Becky Smethurstové nejsou černé díry ani černé, ani díry. „Jsou to spíše hory hmoty než díry,“ tvrdí. „Neexistuje žádná jejich druhá strana, která by někam vedla. Je to doslova jen to, že jste vzali hvězdu a rozdrtili ji.“

Čtěte také

Některé České restaurace trestají nedojedená jídla poplatkem. Kdo nedojí, připlatí si

21. 5. 2026

Člověk, který by do černé díry spadl, by se protáhl jako špageta, ale vnějšímu pozorovateli by se jevil jako zamrzlý v čase. Černé díry však nejsou ani černé, naopak patří k nejjasnějším objektům v celém vesmíru. Nezáří však černá díra samotná – ta naopak světlo uvězní, ale oblast kolem ní.

„Máte materiál, který se k ní spirálovitě přibližuje, jeho rychlost se strašlivě zvyšuje, materiál se zahřívá a začíná žhnout jako železo ve výhni. Nezačne zářit jen v optickém světle, ale také v rentgenovém světle, v ultrafialovém světle, získáte i rádiové záření. Takže to svítí jako vánoční stromeček,“ vysvětluje Smethurstová.

Horizont událostí

Horizont je hranice, za níž už není pro hmotu a energii návratu: jakmile jej překročí, gravitaci neuniknete. Za horizontem událostí se nakonec nachází singularita, nepředstavitelné místo, kde je v jediném bodě koncentrována obrovská hmota černé díry.

Čtěte také

Ukrajina tak dlouho žádala USA o zbraně dlouhého doletu, až se je naučila vyrábět sama

20. 5. 2026

Kdybyste spadli do černé díry, cestou mezi těmito dvěma místy byste se protáhli. Co se ale děje v samotné černé díře, můžeme jenom tušit, protože fyzikální zákony, jak je známe, zde fungují jiným způsobem.

Smethurstová to popisuje takto: „Řekněme, že byste na vesmírné lodi měli malý majáček, který by blikal každých 30 sekund. Světelné signály z něj by se k vám mezi jednotlivými záblesky dostávaly kvůli gravitační síle ve stále delších intervalech, jak by se světlo blížilo k černé díře, v podstatě by neustále zpomalovalo. A tak by vás pozorovatel vlastně nikdy neviděl překročit horizont událostí. Zdálo by se, že jste navždy zamrzli v prostoru a čase.“

Je rovněž zajímavé sledovat, jak by se změnilo pojetí času: Jakmile se dostanete za horizont událostí, jakýkoli směr v prostoru je zároveň budoucností. Neexistuje žádná minulost, protože se nikdy nemůžete dostat ven.

Čtěte také