Je to jedna z nejznámějších fotografií z druhé světové války. Ale všimněte si vojáka v dolní části snímku
Tato fotka vstoupila do dějin, jedná se totiž o jeden z nejznámějších snímků z válečných dob. Je plný symbolismu a reprezentuje důležitý okamžik. Není divu, že se fotografie stala jakousi ikonou. Tenkrát šlo o velkou slávu, dnes již ale víme, že tu něco nehraje. Pozorně se dívejte, možná na to přijdete dřív, než vám to prozradíme.
2. května 1945 Rudá armáda po dlouhé době konečně dobyla Berlín, pro ruskou armádu se jednalo o velké vítězství. A tak vznikla tato unikátní fotka reprezentující velký triumf z východní fronty za druhé světové války. Co na ní vlastně vidíme? Sovětského vojáka na vrcholu Reichstagu, což je Budova Říšského sněmu v Berlíně. Voják mává rudou vlajkou se srpem a kladivem. V pozadí je vidět kouř, na ulicích trosky, dokonce i tank.

Tenkrát se nenosily
Na první pohled se může zdát, že se tedy jedná o autentickou válečnou fotografii. Podívejte se však ještě jednou a tentokrát velmi důkladně. Možná vás totiž zaujme něco na tuto dobu velmi neobvyklého. Pozorně si prohlédněte vojáka ve spodním pravém rohu. Všímáte si něčeho divného? Jestliže vás zarazily dvoje hodinky, které má na sobě jeden z vojáků, myslíte správně. V tu dobu šlo rozhodně o něco netypického. Tento úkaz odkazoval na jedinou věc – jednalo se o podvrh!
Ano, přemýšlíte správně. Tato fotografie byla totiž zinscenovaná. Proč se tak ale stalo? Mnozí věří, že chtěl Kreml napodobit Spojené státy. Chvíli předtím, než vznikl tento snímek, totiž svět obletěla jiná a taktéž ikonická fotka. Jednalo se o dílo z fotoaparátu Joea Rosenthala, který zachytil americké mariňáky na japonském ostrově Iwodžima v Tichém oceánu. Američtí vojáci v únoru 1945 bojovali o vztyčení americké vlajky na pustém vrcholu kopce právě na tomto ostrově. A uspěli.
Lepší než Američani
Právě díky úspěchu se snímek okamžitě zapsal do dějin americké historie. A to se tenkrát nelíbilo Stalinovi, který chtěl to samé i pro svou zemi. Amerika totiž nemohla být opět vpředu. Bylo nutné jednat rychle. Focení se ujal fotograf Jevgenij Chalděj, který si sám přivezl i vlajku! Ta byla sešitá z ubrusů. „Zamířil jsem do skladiště agentury TASS,“ vysvětloval autor o půlstoletí později. „Skladník Gríša Lubinskij byl milý židovský kamarád. Půjčil mi několik červených ubrusů, které se používaly na stranické a odborové schůze. Odnesl jsem si je domů a zavolal svému krejčímu, Izraeli Solomonovičovi, že zítra letím do Berlína a potřebuji ušít nějaké prapory. A tak jsme naměřili, sestříhali a sešili tři vlajky. Srp a kladivo byly také z látky – nebyla to žádná barva. Nakreslil jsem je a vystřihl. Celou noc jsme to sešívali.“

Vylézt a vyfotit
Spolu se třemi vojáky dva dny po dobytí Berlína vylezl na onu střechu a začal cvakat spoušť. Prý spotřeboval celý film, podle informací vzniklo celkem 36 fotografií, proto se dají najít lehce odlišné varianty. Ještě tu samou noc odletěl Chalděj zpět do Moskvy, kde snímky představil a byl za ně náležitě pochválen. K dokonalosti scházela pouze jediná drobnost.
Nikdo si totiž nevšiml, že jeden z vojáků má na obou zápěstích náramkové hodinky. V současné době by to nebylo ničím výjimečným, tenkrát to ale bylo něco jiného. Za dob druhé světové války šlo o důkaz špatného a neetického chování sovětských vojáků na dobytých územích. Jednalo se totiž o důkaz rabování. Podle některých zdrojů se nejednalo hodinky, nýbrž o náramkový kompas, který vojáci používali. Rozhodnutí ale bylo jasné – ať už jde o cokoliv, z fotky to musí pryč.
Retuš vyšla jednou
A tak bylo nařízeno, aby byly hodinky z fotky vyretušovány. Chalděj je tedy z originální verze vyškrábal špendlíkem. Pravděpodobně ale hodinky odstranil právě pouze z jedné fotografie. Na onen negativ byl pak dodán ještě kouř, aby to vypadalo, že bitva stále pokračovala. Protože se ale zachovaly i další původní fotky pořízené na stejný film, nežádoucí snímek se nakonec dostal na veřejnost. Sám autor nejdříve falešnost fotky popíral. „Je to dobrá fotografie zachycující důležitou skutečnost,“ řekl. V dalším rozhovoru potom dodal: „Nic jsem neinscenoval. Jen jsem organizoval události.“ Pravda nakonec vyšla najevo. Sám Chalděj později snímek ještě koloroval.